Jaké nám Bible dává rady ohledně vzpurných dětí?



Otázka: Jaké nám Bible dává rady ohledně vzpurných dětí?

Odpověď:
Když se dítě chová vzpurně, může to mít řadu důvodů. Tvrdá výchova plná kritiky a nedostatečně projevené lásky téměř vždy vyústí ve vzpurné chování. I to nejpoddanější dítě se proti takovému zacházení vzbouří – ať už vnitřně nebo i navenek. Takovému typu výchovy bychom se měli snažit vyhnout. Vzpoura proti rodičům je do určité míry také přirozená v dospívání, kdy se mladí lidé zvolna odtahují od rodin a snaží se začít vlastní život a najít vlastní identitu.

Za předpokladu, že vzpurné dítě má od přírody tvrdohlavou povahu, bude se snažit vyzkoušet, kam až může zajít, bude chtít mít navrch, a bude odmítat všechny autority. Jinými slovy, bude to buřič. Tyto tvrdohlavé, vzpurné děti jsou navíc často velmi inteligentní a dokáží zhodnotit situaci rychlostí blesku, a najít si cestičku jak mít v dané situaci a nad lidmi kolem nich navrch. Takové děti dokáží být pro své rodiče představovat nesmírně velkou a vyčerpávající zkoušku.

Naštěstí také ale platí, že je to Bůh, kdo děti učinil tím, kým jsou a čím jsou. Miluje je a nenechal by ani rodiče bez prostředků, jak se s touto zkouškou vypořádat. Existují biblické principy, které se adresně týkají výchovy vzpurných, tvrdohlavých dětí. V Přísloví 22:6 je psáno: „Zasvěcuj dítě do jeho cesty – nesejde z ní, ani když zestárne.“ Pro všechny děti platí, že ta cesta by měla vést k Bohu. Vyučovat děti Božímu slovu je nesmírně důležité pro všechny děti, protože by měly pochopit, kdo Bůh je a jak mu mohou sloužit. U tvrdohlavých dětí udělá hotové zázraky prosté porozumění tomu, co jej žene a motivuje – většinou to je touha mít navrch, a pomůže nám to nalézt tu správnou „cestu“. Vzpurné děti musí pochopit, že to ony neřídí svět – řídí jej Bůh – a že zkrátka musí dělat věci tak, jak chce Bůh. K tomu je potřeba, aby o této pravdě byli v první řadě přesvědčeni zejména rodiče, a aby podle toho žili. Rodiče, kteří sami žijí ve vzpouře proti Bohu, nebudou schopni přesvědčit své dítě, aby se podřizovalo.

Jakmile je tedy dáno, že tato pravidla pochází od Boha, musí rodiče dále jasně stát na tom, že jsou jako rodiče Božím nástrojem a že udělají vše nezbytné k tomu, aby vykonali plán, který Bůh pro jejich rodinu má. Vzpurným dětem se musí ukázat, že Boží plán je, aby rodiče vedli a děti je následovaly. V tomto bodě nesmí být vidět žádná slabost. Svéhlavé dítě pozná nerozhodnost na míle daleko a hned skočí po příležitosti, jak se chopit volného místa na vedoucí pozici. Princip podřízení se autoritě je pro tvrdohlavé dítě naprosto nezbytný. Nenaučí-li se podřizovat v mládí, celá jeho budoucnost bude poznamenána konflikty se vším, co představuje autoritu, včetně zaměstnání, policie, soudů a nadřízených v armádě. Římanům 13:1-5 jasně říká, že autority nad námi byly dány Bohem, a že se jim máme podřizovat.

Tvrdohlavé děti se často podřizují pouze pravidlům, která jim dávají smysl. Dejte jim jasný a pevný důvod, proč dané pravidlo existuje. Neustále jim také připomínejte, že děláme věci tak, jak je chce Bůh, a že se o tom nediskutuje. Vysvětlete, že Bůh dal rodičům zodpovědnost za to, aby své děti milovali a vychovávali je, a že pokud to rodiče nebudou dělat, tak neposlouchají Boha. Pokud je to jen trochu možné, dejte dítěti příležitost podílet se na rozhodnutí, aby se necítilo zcela bezmocné. Například chodit do církve je neoddiskutovatelné, protože Bůh nám nařizuje, abychom se setkávali s ostatními věřícími (Židům 10:25), ale děti se mohou vyjádřit (je-li to možné) k tomu, co si vezmou na sebe, kam se rodina posadí atd. Zadejte jim drobné projekty, ve kterých se mohou realizovat, např. pomoci naplánovat rodinnou dovolenou.

Rodičovství se musí vykonávat důsledně a trpělivě. Rodiče se musí snažit, aby nezvyšovali hlas nebo nenapřáhli ruku v hněvu, nebo aby neztratili nervy. Tím by dali tvrdohlavému dítěti pocit, že má navrch, což je přesně to, co chce, a dítě by potom obratem mělo návod, jak nad vámi mít navrch tím, že vás dostane do bodu, kdy budete reagovat emocionálně a nikoliv racionálně. Fyzické tresty se u takových dětí často míjejí účinkem, protože jim dělá radost dotlačit rodiče až k bodu zlomu, a ta trocha bolesti za to stojí. Rodiče problematických dětí často říkají, jak se jim děti smějí i ve chvíli, kdy dostávají na zadek, takže ani to nemusí být ta správná výchovná metoda. Asi nikde jinde v životě není zapotřebí ovoce Ducha (Galatským 5:23) – trpělivost a schopnost se ovládat – tak, jako při výchově paličatých a vzpurných dětí.

Nehledě na to, jak mohou takovéto děti rozčilovat, rodičům může být útěchou Boží slib, že nás nedovolí zkoušet víc, než můžeme unést (1. Korintským 10:13). Pokud dal Bůh rodičům tvrdohlavého potomka, mohou si být rodiče jisti, že neudělal chybu a že jim také poskytne vedení a prostředky k tomu, aby mohli odvést svou práci. A asi nikde jinde v životě rodičů nemají slova „bez ustání se modlete“ (1. Tesalonickým 5:17) větší význam, než při výchově vzpurných dětí. Rodiče takových dětí musí strávit spoustu času na kolenou, a prosit Pána o moudrost, kterou jim Bůh slíbil dát (Jakub 1:5). Útěchou může být i skutečnost, že z takových dětí, jsou-li dobře vychovány, často vyrůstají velmi úspěšní, samostatní dospělí lidé. Z mnoha vzpurných dětí vyrostli smělí, oddaní křesťané, kteří využívají své talenty k tomu, aby sloužili Pánu – tomu Pánu, kterého se naučili milovat a respektovat díky snaze svých trpělivých a důsledných rodičů.



Návrat na českou Domovskou stránku



Jaké nám Bible dává rady ohledně vzpurných dětí?