Měl by křesťan jít do společného podnikání s nevěřícím?



Otázka: Měl by křesťan jít do společného podnikání s nevěřícím?

Odpověď:
Otázka, zda by křesťan měl vůbec podnikat s nevěřícím ve společném podniku, je velice častá. Písmo, které je v té souvislosti citováno snad nejvíce, je: „Nespřahejte se s nevěřícími. Jaký může být spolek spravedlnosti s nepravostí? Jaký může mít vztah světlo s temnotou?“ (2. Korintským 6:14). Mnohokrát se tento verš bere jako zákaz proti smíšeným manželstvím křesťanů a nekřesťanů. Na manželství se to rozhodně vztahuje, ale z kontextu nelze říct, že se to týká pouze manželství. Všechny druhy „nerovnoměrného jha“ jsou zakázány – manželství, důvěrné známosti, a v mnoha případech rovněž obchodní partnerství.

Tento příkaz vychází z toho, že mezi věřícím a nevěřícím je obrovský rozdíl. Obecně řečeno, veškeré motivace, cíle a metody, které jsou vlastní křesťanovi, jsou neslučitelné s motivací, cíli a metodami nevěřícího člověka. Víra lidský charakter mění. Nejvyšší ambicí v životě křesťana je oslavovat Pána Ježíše a ve všem Mu dělat radost; nevěřící člověk je k takovým cílům přinejlepším netečný. Jsou-li metody a cíle věřícího v podnikání stejné, jako metody a cíle nevěřícího člověka, měl by věřící velmi vážně zvážit a prozkoumat, jaké jsou jeho priority.

Druhá Korintským 6:14 nám klade otázku: „Jaký může mít vztah světlo s temnotou?“ O „vztahu“ mluvíme tehdy, když mají lidé něco společného. Obchodní partneři jsou spojeni natolik, že se o věci musí dělit – co patří jednomu, patří i druhému. To je přesné naplnění definice slova „vztah“. Podíváme-li se na to z tohoto pohledu, je lepší vyhnout se situaci, kdy se věřící musí ztotožňovat s nevěřícím, třeba v podnikání. Pokud chce věřící člověk opravdu ctít Boha, a to i v podnikání, konflikt s nevěřícím obchodním partnerem je nevyhnutelný. „Mohou snad jít dva společně, když nejsou ve shodě?“ (Amos 3:3).



Návrat na českou Domovskou stránku



Měl by křesťan jít do společného podnikání s nevěřícím?