Co se stalo v období mezi Starým a Novým zákonem?



Otázka: Co se stalo v období mezi Starým a Novým zákonem?

Odpověď:
Dobu mezi poslední knihou Starého zákona a narozením Krista označujeme jako „mezizákonní“ (tedy „mezi zákony“) období. Protože v té době nepřišlo od Boha žádné prorocké slovo, někteří o tomto období mluví jako o „čtyřsetletém tichu“. Během té doby se politická, náboženská a společenská atmosféra Palestiny velice změnila. Mnohé z toho, k čemu došlo, předpověděl prorok Daniel (viz Daniel kapitoly 2, 7, 8 a 11 a porovnej s historickými událostmi).

Izrael byl pod nadvládou Perského království cca v letech 532 – 332 př. n. l. Peršané dovolili židům praktikovat své náboženství téměř beze změn. Dokonce umožnili i znovuvybudování chrámu a chrámové uctívání (2. Kniha letopisů 36:22-23; Ezdráš 1:1-4). Do tohoto období spadá posledních 100 let z doby Starého zákona a zhruba prvních 100 let z mezizákonního období. Tato doba relativního klidu a spokojenosti byla jen klid před bouří.

Alexandr Veliký porazil Dareia Perského, čímž Řecko ovládlo svět. Alexander byl žákem Aristotelovým a měl dobré vzdělání v řecké filosofii a politice. Požadoval, aby se v každé zemi, kterou dobyl, šířila řecká kultura. Jedním z výsledků bylo to, že hebrejský Starý zákon byl přeložen do řečtiny, a tento překlad je dodnes znám jako Septuaginta. Většina novozákonních odkazů na starozákonní písma používají výrazy právě ze Septuaginty. Alexandr židům poskytl náboženskou svobodu, přestože dál silně propagoval řecký způsob života. To pro Izrael nebyl zrovna šťastný vývoj událostí, protože řecká kultura byla velmi světská, humanistická a bezbožná.

Po Alexandrově smrti vládla v Judsku řada nástupců, která vyvrcholila v osobě Antiocha Epifana. Antiochus šel mnohem dále než jen k odejmutí náboženských svobod židům. Kolem roku 167 př. n. l. svrhnul právoplatnou kněžskou linii a znesvětil chrám, když jej pošpinil nečistými zvířaty a zbudováním pohanského oltáře (viz Marek 13:14). To bylo náboženskou obdobou znásilnění. Odpor židů proti Antiochovi nakonec vedl ke znovunastolení kněží a k záchraně chrámu. Doba, která následovala, byla plná válek, násilí a vnitřních půtek.

Kolem roku 63 př. n. l. dobyl Palestinu Pompeius Veliký z Říma, a Judsko vložil do područí římských císařů. Tak se nakonec králem Judska stal Herodes, kterého do této funkce určil římský císař a senát. Římané byli oním národem, kteří na židech vymáhali daně, vládli jim, a nakonec na římském kříži popravili mesiáše. Římská, řecká a hebrejská kultura byly v té době v Judsku zcela promíchány.

Během období řecké a římské okupace se v Palestině vynořily dvě velmi důležitá politická a náboženská uskupení. Farizeové, kteří k Mojžíšovu zákonu přidávali prvky z ústní tradice, až nakonec začali své znění zákonů považovat za důležitější než Boží zákony (viz Marek 7:1-23). A i když Kristovo učení bylo podobné učení farizejů, stavěl se Ježíš proti jejich prázdnému zákonictví a chybějícímu soucitu. Saduceové představovali aristokracii a zámožné lidi. Saduceové, kteří drželi v rukou moc skrze sanhedrin, odmítali všechny knihy Starého zákona, kromě knih Mojžíšových. Odmítali věřit v zázraky a obecně se dá říct, že byli stínem Řeků, které velmi obdivovali.

Tento sled událostí, které připravili scénu na příchod Krista, měly na židovský národ hluboký vliv. Jak židé, tak pohané z ostatních národů byli nespokojeni se svým náboženstvím. Pohané začali zpochybňovat správnost polyteismu. Římané a Řekové byli od svých mytologických příběhů přitahováni k hebrejským písmům, která teď byla široce dostupná v řečtině nebo latině. Židé ale byli zoufalí. Byli opět poraženi, byli utlačováni a jejich náboženství znečišťováno. Naděje se pomalu vytrácela; víra ještě víc. Byli přesvědčeni, že jediné, co může zachránit je i jejich víru, je příchod mesiáše.

Nový zákon je příběhem o tom, jak přišla naděje, a to nejen pro židy, ale pro celý svět. Naplnění proroctví Kristem bylo něco, co židé očekávali a mnozí, kteří jej vyhledali, to potvrzovali. Příběhy o římském setníkovi, o mudrcích, o farizeji Nikodémovi, ty všechny ukazují, že už lidé, kteří žili v Jeho době, v Ježíši poznali mesiáše. „400 let ticha“ skončilo největším příběhem všech dob – dobrou zprávou o Ježíši Kristu!



Návrat na českou Domovskou stránku



Co se stalo v období mezi Starým a Novým zákonem?