Kniha Soudců



Autor: Kniha Soudců autora nikde konkrétně neuvádí. Podle tradičního výkladu je autorem knihy Soudců prorok Samuel. Dostupné důkazy naznačují, že autor knihy Soudců žil v období krátce po období vlády soudců. Samuel tomuto předpokladu vyhovuje.

Doba vzniku: Kniha Soudců byla pravděpodobně napsána mezi lety 1045 a 1000 př. n. l.

Účel knihy: Knihu Soudců lze rozdělit do dvou částí: 1) Kapitoly 1-16, které podávají záznam o dobyvačných válkách, počínaje porážkou Kanaánských vojsk a konče porážkou Filištínských a smrtí Samsona; 2.) Kapitoly 17-21, o kterých se mluví jako o příloze, protože se nevztahují k předchozím kapitolám. Tyto kapitoly jsou uvedeny jako období, kdy „Izrael byl bez krále“ (Soudců 17:6; 18:1; 19:1; 21:25). Kniha Rút byla původně částí knihy Soudců, ale v roce 450 n.l. z ní byla vyňata a stala se samostatnou knihou.

Klíčové verše: Soudců 2:16-19: „Hospodin jim ale vzbuzoval soudce a ti je zachraňovali z ruky nájezdníků. Neposlouchali však ani své soudce. Odcházeli smilnit za cizími bohy a klaněli se jim. Brzy sešli z cesty svých otců, kteří poslouchali Hospodinova přikázání. Oni však nechtěli. Když jim Hospodin vzbuzoval soudce, býval Hospodin s ním a po všechny soudcovy dny je zachraňoval z rukou jejich nepřátel. Byl totiž pohnut lítostí, když úpěli pod svými utlačovateli a trýzniteli. Po smrti soudce se ale znovu zkazili, ještě hůře než jejich otcové, a odcházeli za cizími bohy, aby jim sloužili a klaněli se jim. Svého tvrdošíjného jednání a způsobů se odmítali vzdát.“

Soudců 10:15: Synové Izraele na to Hospodinu řekli: „Zhřešili jsme. Udělej s námi, cokoli uznáš za dobré, ale vysvoboď nás, prosím, ještě tentokrát!“

Soudců 21:25: „Izrael byl tenkrát bez krále. Každý si dělal, co chtěl.“

Stručné shrnutí: Kniha Soudců je tragickým příběhem toho, jak byl Jahve (Bůh) postupem času brán Jeho vlastními dětmi jako samozřejmost. Soudců stojí v ostrém protikladu ke knize Jozue, která je kronikou požehnání, jež na Izraelce Bůh vyléval, neboť byli Bohu poslušní a zabrali zaslíbenou zem. V knize Soudců vidíme neposlušný a modlářský lid, který se potácí od jedné porážky ke druhé. Bůh však nikdy neodmítl otevřít náruč a ukázat svou lásku vždy, když Jeho lid litoval svých zlých způsobů a volal po Jeho jménu (Soudců 2:18). Bůh prostřednictvím 15 soudců Izraelských dodržel své zaslíbení, dané Abrahamovi, že bude chránit jeho potomstvo a požehná mu (Genesis 12:2-3).

Poté, co zemřel Jozue i všichni jeho současníci, se Izraelité navrátili k uctívání Baala a Aštarty. Bůh dopustil, aby Izraelité zakusili následky uctívání falešných božstev. Tehdy začal Boží lid volat ke svému Jahve (Bohu) o pomoc. Bůh tedy Svým dětem poslal soudce, aby je vedli k životu ve spravedlnosti. Ale lidé se znovu a znovu obraceli k Bohu zády a vraceli ke svému hříšnému, zlému životu. Bůh však dodržel svou část smlouvy s Abrahamem, a zachraňoval Svůj lid od utlačovatelů po celých 480 let, které kniha Soudců popisuje.

Zřejmě nejvýraznějším ze soudců je 12. soudce, Samson, který se stal vůdcem Izraelitů po 40. letém zajetí pod vládou nelítostných Filištínských. Samson dovedl Boží lid k vítězství nad Filištínskými, a přišel při tom o život. Soudcem nad Izraelem byl 20 let.

Prorocká symbolika: Když Samsonova matka obdržela zprávu, že bude mít syna, který povede Izrael, je to nástin podobné události, kdy se Marie dozví o narození Mesiáše. K oběma ženám Bůh poslal anděla, aby jim oznámil, že „počnou a porodí syna“ (Soudců 13:7; Lukáš 1:31), který povede Boží lid.

Boží slitování, se kterým vysvobozoval Svůj lid nehledě na jejich hříchy a odmítání, je předzvěstí Krista na kříži. Ježíš zemřel, aby vysvobodil svůj lid – všechny, kteří v Něj uvěří – od hříchu. I přesto, že většina z těch, kteří Jej následovali po dobu Jeho pozemské služby, Jej nakonec odmítli a odešli, zůstal Ježíš i tak věrný svému slibu a podstoupil za nás kříž.

Praktické uplatnění: Neposlušnost vždy přináší soud. Izraelité jsou výborným příkladem toho, co bychom neměli dělat. Místo aby se z předchozích zkušeností poučili, že Bůh vždy potrestá každou vzpouru, která je proti Němu namířena, dále Jej neposlouchali, a museli být Bohem trestáni. Setrváváme-li v neposlušnosti, otevíráme se Božímu trestání, ne snad proto, že se Mu líbí, když trpíme, ale proto, že „koho miluje Hospodin, toho vychovává a trestá každého, koho přijímá za syna“ (Židům 12:6).

Kniha Soudců je svědectvím Boží věrnosti. „Jestli jsme nevěrní, on zůstává věrný – nemůže přece popřít sám sebe!“ (2. Timoteovi 2:13) I tehdy, když jsme Mu nevěrní, jako byli Izraelité, On zůstává věrný, zachraňuje nás a chrání (1. Tesalonickým 5:24), a odpouští nám, když o odpuštění usilujeme (1. Jan 1:9). „Ten vás bude posilovat až do konce, aby vám v den našeho Pána Ježíše Krista nebylo co vytknout. Bůh je věrný. On sám vás povolal ke společenství se svým Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!“ (1. Korintským 1:8-9)



Přehled Starého zákona



Kniha Soudců