Evangelium Marka



Autor: Přestože Markovo evangelium autora přímo neuvádí, svědectví raných církevních otců jednohlasně potvrzují, že jeho autorem je Marek. Byl to společník apoštola Petra, a je zjevné, že jej Petr považoval za duchovního syna (1. Petr 5:13). A právě od Petra se Marek z první ruky dostal k podrobnostem o událostech a učení Pána Ježíše, a tyto informace v písemné podobě uchoval.

Obecně se má za to, že tento Marek je totožný s Janem Markem z Nového zákona (Skutky 12:12). Jeho matka byla zámožná a vlivná křesťanka v Jeruzalémské církvi, a církev se pravděpodobně scházela v jejím domě. Marek se přidal k Pavlovi a Barnabášovi na jejich první misijní cestě, ale na druhé už ne, protože mezi oběma muži došlo k silné rozepři (Skutky 15:37-38). Ke konci svého života ale Pavel povolává Marka, aby mu dělal společnost (2. Timoteovi 4:11).

Doba vzniku: Markovo evangelium bylo pravděpodobně jednou z prvních knih Nového zákona, a bylo napsáno mezi lety 57 a 59 n. l.

Účel knihy: Zatímco Matoušovo evangelium je napsáno hlavně Židům, Markovo evangelium se zdá být adresováno Římským věřícím, zvláště těm pohanského původu. Marek píše jako pastor křesťanům, kteří již evangelium slyšeli a uvěřili mu (Římanům 1:8). Chtěl jim poskytnout životopisný příběh Ježíše Krista jako služebníka Božího a jako spasitele světa, aby tak posílil víru věřících, kteří čelili těžkému pronásledování, a rovněž aby je vyučoval, co znamená být Ježíšovým učedníkem.

Klíčové verše: Marek 1:11: „Z nebe zazněl hlas: ‚Ty jsi můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.‘‘

Marek 1:17: „Ježíš jim řekl: ‚Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!‘“

Marek 10:14-15: „Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim: ‚Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království! Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.‘“

Marek 10:45: „Ani Syn člověka přece nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

Marek 12:33: „Miluj ho celým srdcem, celým rozumem a ze vší síly a miluj svého bližního jako sám sebe – to je nade všechny zápaly a oběti.“

Marek 16:6: „On jim však řekl: ‚Nelekejte se. Hledáte ukřižovaného Ježíše z Nazaretu. Vstal, není tu. Podívejte se, kam ho položili.‘“

Marek 16:15: „Potom jim řekl: ‚Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.‘“

Stručné shrnutí: Toto evangelium je unikátní v tom, že klade větší důraz na Ježíšovy činy než na Jeho učení. Je napsáno velmi jednoduše, a rychlým tempem popisuje jednu epizodu Kristova života za druhou. Nezačíná výpisem rodokmenů, jako třeba Matouš, protože pohany by Jeho původ nezajímal. Vidíme Ježíše při křtu, a hned poté zahajuje svou veřejnou službu v Galileji a povolává první čtyři z dvanácti učedníků. Následuje záznam Ježíšova života, smrti a vzkříšení.

Markovo vyprávění není jen souborem příběhů, ale záznamem, jež je napsán proto, aby ukázal, že Ježíš je skutečný Mesiáš, a to nejen pro Židy, ale i pro pohany. Učedníci, vedení Petrem, dynamickým způsobem vyznávají svou víru v Ježíše (Marek 8:29-30), i když Jeho Mesiášství plně pochopí až po Ježíšově vzkříšení.

Když sledujeme Ježíšovu cestu Galilejí, okolními oblastmi a potom Judskem, uvědomíme si, jaké tempo má Jeho služba. Dotknul se životů mnoha lidí, ale v životech svých učedníků zanechal naprosto nesmazatelnou stopu. Třem z nich poskytl při svém proměnění (Marek 9:1-9) krátké nahlédnutí a ukázal jim Svůj budoucí návrat v moci a slávě, a znovu jim tak ukázal, kým opravdu je.

Ve dnech, kdy se Ježíš vydal na svou poslední cestu do Jeruzaléma, ovšem učedníky vidíme opět zmatené, ustrašené a v pochybách. Při zatýkání zůstal Ježíš úplně sám poté, co se všichni rozutekli. V následujících hodinách Ježíš před soudem odvážně prohlásil, že je Kristus, Syn Požehnaného Boha, a že se vrátí jako vítěz (Marek 14:61-62). Většina učedníků nebyla přímými svědky toho, jak vrcholily události kolem Ježíšova ukřižování, smrti, pohřbu a vzkříšení. Jeho smrti přihlíželo několik věrných žen. Po sobotě, brzy ráno prvního dne v týdnu, se vydaly k hrobu s vonnými pohřebními mastmi. Když viděli, že je kámen u vchodu odvalen, vešly dovnitř. Nespatřily tam však Ježíšovo tělo, ale anděla v bělostném rouchu. Radostná zpráva, které se jim dostalo, zněla „Je vzkříšen!“ Ženy se staly prvními evangelisty, a šířily zprávu o Jeho vzkříšení. Stejná zpráva se šířila po všechna následující staletí, až k nám do dnešních dnů.

Souvislosti: Protože cílovým publikem Markova evangelia byli pohané, necituje Marek ze Starého zákona tak často, jako třeba Matouš, jehož spis byl určen v první řadě Židům. Marek nezačíná rodokmenem, který by spojil Ježíše s Židovskými praotci, ale namísto toho začíná své vyprávění křtem, což byl počátek Jeho pozemské služby. Ale i zde Marek cituje starozákonní proroctví, týkající se posla – Jana Křtitele – který měl vybízet lidi, aby „připravili cestu pro Pána“ (Marek 1:3; Izaiáš 40:3), když očekávali Mesiášův příchod.

Ježíš se v několika pasážích v Markově evangeliu na Starý zákon obrací. V Markovi 7:6 Ježíš napomíná farizeje za to, že Boha ctí jen povrchně, svými rty, a jejich srdce jsou od Něj přitom vzdálená, a odvolává se přitom na jejich vlastního proroka, Izaiáše, aby je usvědčil z tvrdosti srdcí (Izaiáš 29:13). Ježíš poukazoval i na další starozákonní proroctví, které se mělo naplnit tu noc, kdy se učedníci rozutečou, jako ovce bez pastýře, zatímco Ježíš bude zatčen a usmrcen (Marek 14:27; Zachariáš 13:7). Dále se Ježíš odkázal ještě jednou na Izaiáše, když vyčistil chrám od směnárníků (Marek 11:15-17; Izaiáš 56:7; Jeremiáš 7:11), a na Žalmy, když vysvětloval, že je úhelným kamenem naší víry i celé církve (Marek 12:10-11; Žalm 118:22-23).

Praktické uplatnění: Marek představuje Ježíše jako trpícího Božího služebníka (Marek 10:45), který přišel, aby nám sloužil a obětoval se za nás, částečně i proto, aby v nás probudil stejný postoj. Máme sloužit ostatním stejně, jako sloužil On sám, se stejně velkou pokorou a osobním vydáním službě ostatním. Ježíš nás vybízí, abychom pamatovali na to, že být pokud chceme být v království Božím velcí, musíme se stát služebníky všech ostatních (Marek 10:44). Sebeobětování by mělo být větší, než naše potřeba po uznání či odměnách, stejně jako byl Ježíš ochoten se snížit a položit život za Své ovce.



Přehled Nového zákona



Evangelium Marka