Evangelium Jana



Autor: Jan 21:20-24 označuje jako autora „učedníka, kterého Ježíš miloval“, a jak z historických důvodů, tak z vnitřní analýzy textu se tím rozumí apoštol Jan, jeden ze Zebedeových synů (Lukáš 5:10).

Doba vzniku: Jisté papyrové zbytky byly objeveny už v roce 135 n. l., což znamená, že kniha musela být už nějakou dobu před tímto nálezem sepsána, musely být pořízeny opisy, a kniha musela být rovněž rozeslána. Někteří se sice domnívají, že kniha byla napsána ještě před zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l., ale jako pravděpodobnější doba napsání knihy se jeví období mezi lety 85-90 n. l.

Účel knihy: Jan 20:31 uvádí účel knihy takto: „Tyto jsou ale zapsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.“ Na rozdíl od synoptických evangelií se Jan nesnaží předložit chronologické vyprávění Kristova života, ale ukázat Jeho božství. Jan se snažil nejen o to, aby posilnil víru druhé generace věřících a probudil víru ostatních, ale i o to, aby uvedl na pravou míru falešné nauky, které se začaly šířit. Jan kladl důraz na to, aby ukázal Ježíše Krista jako „syna Božího“, jako zcela Božského a zcela lidského, na rozdíl od falešných nauk, které Krista viděly jako „Kristova ducha“, který na člověka Ježíše sestoupil při křtu a opustil jej při ukřižování.

Klíčové verše: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To Slovo se stalo tělem a přišlo žít mezi nás. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ (Jan 1:1,14)

„Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak přichází k němu, a řekl: ‚Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!‘“ (Jan 1:29)

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16)

Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“ (Jan 6:29)¨

„Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti.“ (Jan 10:10)

„Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve.“ (Jan 10:28)

„Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. 26A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ (Jan 11:25-26)

„Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.“ (Jan 13:35)

„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:6)

„Filipe,“ odvětil Ježíš, „tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mě? Kdo viděl mě, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘?“ (Jan 14:9)

„Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda.“ (Jan 17:17)

„Když Ježíš okusil ocet, řekl: „Je dokonáno!“ Sklonil hlavu a odevzdal ducha.“ (Jan 19:30)

„Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl,“ řekl mu Ježíš. „Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili.“ (Jan 20:29)

Stručné shrnutí: Evangelium Jana obsahuje pouze sedm zázraků jako znamení na důkaz Kristova božství a k vykreslení Jeho služby. Některá z těchto znamení a některé příběhy nacházíme pouze v Janovi. Jeho evangelium je ze všech čtyř evangelií nejvíce teologické a často nám vysvětluje důvod nebo příčinu událostí, o kterých se hovoří v ostatních evangeliích. Jan hodně mluví o nadcházející službě Ducha svatého, který měl přijít po Ježíšově nanebevstoupení. Jan často používá určitá slova a fráze, které ukazují opakující se téma jeho evangelia: věřit, svědectví, Utěšitel, život – smrt, světlo – temnota, Já jsem (Ježíšem opakovaně používaná věta „Já jsem“), a láska.

Janovo evangelium představuje Krista nikoliv od Jeho narození, ale od „počátku“ jako „Slovo“ (Logos), které je jako Božský prvek účasten každého aspektu stvoření (1:1-3) a které se později stane tělem (1:14), aby na sebe vzal naše hříchy jakožto obětní beránek bez poskvrny (Jan 1:29). Jan si vybírá duchovní rozmluvy, které ukazují, že Ježíš je Mesiáš (4:26), a aby vysvětlil, jak můžeme být zachránění díky Jeho zástupné smrti na kříži (3:14-16). Ježíš opakovaně přivádí Židovské vůdce k hněvu tím, že je napomíná (2:13-16); uzdravuje v sobotu a nárokuje si vlastnosti, které jsou připisovány Bohu (5:18; 8:56-59; 9:6,16; 10:33). Ježíš připravuje učedníky na svou brzkou smrt a na službu, která je po Jeho vzkříšení a vystoupení na nebe čeká (Jan 14-17). Poté Ježíš dobrovolně umírá na kříži místo nás (10:15-18), a zcela splácí náš dluh (19:30), aby každý, kdo v Něj uvěří jako v zachránce od hříchu, byl spasen (Jan 3:14-16). Potom je Ježíš vzkříšen z mrtvých, a přesvědčuje i ty z učedníků, kteří jsou plni pochyb, o tom, že je Bůh a Pán (20:24-29).

Souvislosti: Janovo vyobrazení Ježíše jako Boha Starého zákona je nejpatrnější na sedmi výrocích Ježíše, které začínají frází „Já jsem“. On je „chléb života“ (Jan 6:35), poslaný Bohem, aby duše Jeho lidu byly nasyceny, stejně jako když Bůh poslal manu z nebe, aby nasytil Izraelity na poušti (Exodus 16:11-36). Ježíš je „světlo světa“ (Jan 8:12), stejné světlo, jaké Bůh slíbil svému lidu ve Starém zákoně (Izaiáš 30:26; 60:19-22), a které dojde svého naplnění v Novém Jeruzalémě, když Kristus jako Boží beránek bude jeho světlem (Zjevení 21:23). Další dva výroky, které začínají „já jsem“, hovoří o Ježíši jako o „dobrém pastýři“ a „dveřích pro ovce“. To jsou jasné odkazy na Ježíše jakožto Boha Starého zákona, pastýře Izraele (Žalm 23:1; 80:2; Jeremiáš 31:10; Ezechiel 34:23) a jedinou cestu záchrany jakožto jediné dveře do ovčince.

Židé věřili ve vzkříšení z mrtvých, a využili toto učení k tomu, že se snažili Ježíše přimět k vyslovení něčeho, co by proti němu mohli použít. To, co ale řekl u Lazarova hrobu, „Já jsem vzkříšení a život“ (Jan 11:25) jim muselo vyrazit dech. Prohlašoval, že je příčinou vzkříšení a že má moc nad životem a smrtí. Nikdo než samotný Bůh by takový nárok nemohl vznést. Podobně Jej výrok „já jsem cesta, pravda a život“ (Jan 14:6) neomylně spojoval se Starým zákonem. On je tou „cestou svatosti“, o které se prorokuje v Izaiáši 35:8; to On vystavěl Město Pravdy ze Zachariáše 8:3, když On, Pravda sama, byl v Jeruzalémě, a když tam On i jeho apoštolové kázali pravdy evangelia; a jako „život“ pak potvrzuje své božství, jakožto Stvořitel života a vtělený Bůh (Jan 1:1-3). A nakonec se Ježíš jako „pravá vinná réva“ (Jan 15:1, 5) připodobňuje k národu Izraele, který je Hospodinem v mnoha pasážích Starého zákona nazýván vinicí. Jako pravá vinná réva vinice Izraele se Ježíš vykresluje jako Pán „pravého Izraele“ – všech těch, kteří k Němu s vírou přijdou, protože „…ne všichni z Izraele jsou totiž opravdu Izrael“ (Římanům 9:6).

Praktické uplatnění: Janovo evangelium stále plní svůj účel a poskytuje nám mnoho užitečných informací pro evangelizování (Jan 3:16 je téměř jistě nejznámější verš, i když jej mnozí správně nechápou) a často se používá při evangelizačních biblických studiích. V rozhovorech, které Ježíš vede s Nikodémem a se ženou u studny (kapitoly 3-4), se můžeme z Ježíšova příkladu osobního evangelizování mnohé naučit. Jeho slova útěchy učedníků, před svou smrtí (14:1-6,16; 16:33) jsou pro nás i dnes velkou útěchou tehdy, když nám smrt vezme někoho, koho milujeme, a stejně tak je velikou útěchou Ježíšova „velekněžská modlitba“ v kapitole 17. Janovo učení o Kristově božství (1:1-3,14; 5:22-23; 8:58; 14:8-9; 20:28 atd.) je velmi užitečné i dnes, když se bráníme falešnému učení některých kultů, které se na Ježíše dívají jako na neúplného Boha.



Přehled Nového zákona



Evangelium Jana