Kniha Židům



Autor: Ačkoliv někteří počítají knihu Židům mezi spisy apoštola Pavla, jistotu nemáme, a totožnost autora zůstává záhadou. Pavlův pozdrav, který je pro jeho ostatní knihy typický, zcela chybí. Pavlovo autorství dále zpochybňuje to, že se zdá, že pisatel epištoly se odvolává na znalost a informace od ostatních, kteří byli očitými svědky Ježíše Krista (2:3). Někteří připisují autorství knihy Lukášovi; jiní tvrdí, že autorem by mohl být Apollo, Barnabáš, Silas, Filip nebo Akvilla a Priscila. Ať už pero držela ruka kteréhokoliv z nich, božským autorem všech Písem je Boží svatý Duch 92. Timoteus 3:16); kniha Židům má proto bez ohledu na autorství stejnou kanonickou autoritu, jako ostatních šedesát pět knih Bible.

Doba vzniku: Klement, jeden z raných církevních otců, citoval z knihy Židům v roce 95 n. l. Kniha je pravděpodobně ale o mnoho let starší, a vnitřní důkazy, jako je např. skutečnost, že v době sepsání epištoly byl Timoteus ještě naživu, nebo to, že zcela chybí jakákoliv zmínka o konci starozákonního obětního sytému, ke kterému došlo zároveň se zkázou Jeruzaléma v roce 70 n. l., naznačují, že kniha mohla být napsána někdy kolem roku 65 n. l.

Účel knihy: Dr. Walter Martin, zakladatel Institutu křesťanského bádání, a autor bestselleru Království kultů, pronesl trefný bonmot v tom smyslu, že kniha Židům byla napsána Židem, adresována ostatním Židům, aby těmto Židům sdělila, že se mají přestat chovat jako Židé. Pravdou je, že mnozí Židovští věřící se v těchto raných dobách pomalu navraceli k rituálům a zvyklostem Judaismu, částečně proto, aby unikli sílícímu pronásledování. Tento dopis je proto povzbuzením pro pronásledované křesťany, aby vytrvali v milosti Ježíše Krista.

Klíčové verše: Židům 1:1-2: „Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky, ale v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil celý svět.“

Židům 2:3: „jak bychom tedy unikli my, kdybychom opomíjeli takovéto spasení?“

Židům 4:14-16: „Když máme tak úžasného velekněze – Božího Syna Ježíše, který vešel až do nebe – držme se pevně svého vyznání. Nemáme ovšem velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl v každém ohledu zkoušen jako my, avšak zůstal bez hříchu. Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci.“

Židům 11:1: „Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme.“

Židům 12:1-2: „Když jsme tedy obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme i my každou přítěž i hřích, který nás tak snadno svazuje, a vytrvale pokračujme v běhu, ležícím před námi. Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu.“

Stručné shrnutí: Kniha Židům oslovuje tři specifické skupiny lidí: ty, kdo věří v Krista, ty, kteří nevěří, ale mají povědomí o Kristu a intelektuálně to přijímají, a nevěřící, kteří byli ke Kristu přitahováni, ale nakonec Jej odmítli. Je důležité, abychom chápali, které skupině lidí je která pasáž adresována. Pokud v tom nebudeme mít jasno, můžeme dojít k závěrům, které nebudou v souladu se zbytkem Písem.

Autor knihy Židům opakovaně zmiňuje Kristovu svrchovanost, a to jak co se týče Jeho osoby, tak Jeho služby. Z knih Starého zákona vidíme rituály a obřady Judaismu, které symbolicky poukazovaly na příchod Mesiáše. Jinými slovy, obřady Judaismu byly pouhým stínem budoucích věcí. Kniha Židům nám říká, že Ježíš Kristus je lepší než cokoliv, co nám může nabídnout náboženství. Veškerá pompéznost a náboženské obřady blednou ve srovnání s osobou, dílem a službou Ježíše Krista. Tématem, které se prolíná celým tímto květnatým dopisem, je tedy prvenství a svrchovanost našeho Pána Ježíše.

Souvislosti: Asi nikde jinde v Novém zákoně nenajdeme takové zaměření na Starý zákon, jako v knize Židům, která staví na základech levitského kněžství. Autor knihy neustále staví do kontrastu nedokonalost obětního sytému Starého zákona, a dokonalost a celistvost, kterou nalézáme v Kristu. Tam, kde stará smlouva vyžadovala opakované oběti a každoroční smírčí oběť za hřích, kterou přinášel obyčejný člověk, kněz, nová smlouva poskytuje oběť, přinesenou jednou pro vždy skrze Krista (Židům 10:10), a přímý přístup k Božímu trůnu, který je nabídnut všem, kdo v Něm setrvávají.

Praktické uplatnění: Epištola Židům, která nabízí bohatý materiál křesťanské doktríny, nám rovněž nabízí povzbudivé příklady Božích „hrdinů víry“, kteří dokázali vytrvat i navzdory velkým těžkostem a okolnostem, které se obracely proti nim (Židům 11). Tito lidé, kteří jsou v Boží síni víry, nám poskytují přesvědčivý důkaz o bezpodmínečné jistotě, kterou v Bohu máme, a o tom, že na Něj se můžeme absolutně spolehnout. Stejně tak si můžeme být dokonale jisti Božími bohatými zaslíbeními, které nepodléhají okolnostem, a můžeme rozjímat nad skálopevnou spolehlivostí Božího díla, které v životech starozákonních svatých vidíme.

Autor knihy Židům poskytuje věřícím hojné povzbuzení, ale i pět vážných varování, která bychom měli brát v potaz. Je zde nebezpečí zanedbání (Židům 2:1-4), nebezpečí nevíry (Židům 3:7-4:13), nebezpečí duchovní nezralosti (Židům 5:11-6:20), nebezpečí toho, že nevytrváme (Židům 10:26-39) a přirozeně nebezpečí, že Boha odmítneme (Židům 12:25-29). A tak v tomto korunním a mistrovském díle nalézáme jak bohatý doktrinální materiál, osvěžující pramen povzbuzení, i zdroj zdravých, praktických varování před leností, která nás v našem křesťanském životě může potkat. Ale je toho zde ještě mnohem více, protože právě v knize Židům se nachází velkolepý popis našeho Pána Ježíše Krista – původce a završitele našeho velkého spasení (Židům 12:2).



Přehled Nového zákona



Kniha Židům