Kniha Římanům



Autor: Římanům 1:1 označuje za autora knihy Římanům apoštola Pavla. Podle Římanům 16:22 se zdá, že Pavel diktoval dopis muži jménem Tercius.

Doba vzniku: Kniha Římanům byla napsána cca v letech 56-58 n.l.

Účel knihy: Stejně jako je tomu u všech Pavlových dopisů církvím, záměrem bylo zvěstovat slávu Pána Ježíše Krista tím, že vyučuje doktrinální otázky a buduje a povzbuzuje věřící, kteří budou tento dopis číst. Pavel měl zvláštní starost o ty, kterým byl dopis adresován – ti v Římě, kteří jsou „milovaní a povolaní Bohem“ (Římanům 1:7). Protože sám byl římský občan, měl Pavel výjimečné zaujetí pro věřící ve sborech v Římě. Protože v době sepsání dopisu Pavel ještě církev v Římě nenavštívil, jednalo se zároveň o jisté představení Pavlovy osoby.

Klíčové verše: Římanům 1:16, „Nestydím se za evangelium – vždyť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka.“

Římanům 3:9-11, Nuže, jsme na tom lépe než pohané? Ani v nejmenším! Právě jsme přece usvědčili Židy i Řeky, že jsou všichni poddaní hříchu. Jak je psáno: „Nikdo není spravedlivý, není ani jediný; nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí.“

Římanům 3:21, „Nyní je však mimo Zákon zjevena Boží spravedlnost, kterou Zákon i Proroci dosvědčují.“

Římanům 3:23, „Všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.“

Římanům 5:8, „Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.“

Římanům 6:23, „Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.“

Římanům 8:9, „Přebývá-li však ve vás Boží Duch, pak nežijete v těle, ale v Duchu. Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.“

Římanům 8:28, „Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru.“

Římanům 8:37-39, „V tom všem ale skvěle vítězíme skrze Toho, který nás miluje! Jsem si jist, že smrt ani život, andělé ani démoni, věci přítomné ani budoucí, žádná moc, výšina ani hlubina ani nic jiného v celém stvoření nás nemůže oddělit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu!“

Římanům 10:9-10, „Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse.“

Římanům 12:1, „Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba.“

Římanům 12:19, „Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo hněvu – je přece psáno: ‚Má je pomsta, já zjednám odplatu, praví Hospodin‘.“

Římanům 16:17, „Prosím vás, bratři, dávejte si pozor na ty, kdo působí roztržky a kladou překážky učení, které jste poznali. Vyhýbejte se jim!“

Stručné shrnutí: Pavel byl velice nadšený z toho, že bude konečně moci v církvi v Římě sloužit, a každý si toho byl dobře vědom (Římanům 1:8-15). Dopis Římanům byl napsán a poslán z Korintu, těsně před Pavlovou cestou do Jeruzaléma, kde měl odevzdat almužny a dary, které se pro Jeruzalémské chudé vybraly. Pavel plánoval jet do Říma a potom pokračovat do Španělska (Římanům 15:24), jeho ale plány ale překazilo zatčení v Jeruzalémě. Do Říma se nakonec dostal jako vězeň. Dopis do Říma doručila s největší pravděpodobností Fébé, která patřila do církve v Kenchrejích poblíž Korintu.

Kniha Římanům je především dílem s doktrinálním zaměřením, a lze jej rozdělit do čtyř částí: potřeba spravedlnosti, 1:18-3:20; poskytnutí spravedlnosti, 3:21-8:39; obhajoba spravedlnosti, 9:1-11:36; a spravedlnost v praxi, 12:1-15:13. Hlavní téma dopisu je samozřejmě nabíledni – spravedlnost. Pavel, veden Duchem svatým, nejprve obviňuje všechny lidi z toho, že jsou hříšní. Vyjadřuje své velké přání – kázat Boží Slovo lidem v Římě. Chtěl mít jistotu, že zůstávají na správné cestě. Pavel zdůrazňuje, že se za evangelium nestydí (Římanům 1:16), protože je to moc, skrze kterou je každý spasen.

Kniha Římanům nám říká o Bohu, o tom, kdo je, a co udělal. Říká nám o Ježíši Kristu a o tom, co pro nás znamená Jeho smrt. Říká nám o nás samotných, o tom, jací jsme byli bez Krista, a jací jsme nyní, když Kristu věříme. Pavel poukazuje na to, že Bůh od lidí nečeká, že se jejich život napraví předtím, než přijdou ke Kristu. Kristus za nás zemřel na kříži, ještě když jsme byli hříšníci.

Souvislosti: V knize Římanům Pavel několikrát používá starozákonní postavy a příběhy, aby znázornil slavné pravdy, které zde předkládá. Abraham uvěřil, a bylo mu to započítáno ke spravedlnosti – skrze víru, nikoliv skutky (Římanům 4:1-5). V Římanům 4:6-9 Pavel mluví o Davidovi, a opakuje tu stejnou pravdu: „Blaze těm, jimž byly odpuštěny viny a jejichž hříchy byly přikryty. Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá jeho hřích!“ Pavel mluví o Adamovi, aby Římanům vysvětlil doktrínu o dědičném hříchu, a zmiňuje také příběh o Sáře a Izákovi, zaslíbenému dítěti, aby názorně vykreslil princip, že křesťané jsou skrze Krista děti zaslíbené Boží milosti. V kapitolách 9-11 Pavel připomíná dějiny Izraelského národa a prohlašuje, že Bůh Izrael úplně nezavrhl (Římanům 11:11-12), ale dopustil, aby „klopýtali“, a to jen dokud plnost pohanů nepřijme spasení.

Praktické uplatnění: Kniha Římanům jasně ukazuje, že sami od sebe nemůžeme udělat pro své spasení nic. Každý „dobrý“ skutek, který jsme kdy vykonali, je před Bohem jako špinavý hadr. Jsme natolik mrtví ve vinách a proviněních, že nás může zachránit pouze milost a milosrdenství Boží. Bůh svou milost a milosrdenství prokázal tím, že poslal Svého Syna, Ježíše Krista, aby za nás na kříži zemřel. Když své životy předáme do Božích rukou, nemá už nad námi nadvládu naše hříšná přirozenost, ale Boží Duch. Vyznáme-li, že Ježíš je Pán, a uvěříme-li, že Ježíš vstal z mrtvých, jsme spaseni, nově jsme se narodili. Musíme žít tak, abychom svůj život mohli Bohu nabídnout jako živou oběť. Ctít Boha, který nás zachránil, by pro nás mělo být největší touhou. Možná nejlepším praktickým uplatněním knihy Římanům je držet se Římanům 1:16 a nestydět se za evangelium. Pojďme je naopak zvěstovat, jako věrní služebníci!



Přehled Nového zákona



Kniha Římanům