Kniha Filipským



Autor: Filipským 1:1 označuje za autora knihy Filipským apoštola Pavla, kterému pravděpodobně pomáhal Timoteus.

Doba vzniku: Kniha Filipským byla napsána cca v roce 61 n.l.

Účel knihy: Epištola Filipským, jedna z Pavlových vězeňských epištol, byla napsána v Římě. Během Pavlovy druhé misijní cesty (Skutky 16:12) se ve Filipech ke Kristu obrátila Lydie a filipský žalářník. Teď, o několik let později, je církev už pevně ustanovená, jak se dá vyčíst z oslovení „správců a služebníků“ (Filipským 1:1).

Důvodem k napsání epištoly bylo poděkovat církvi ve Filipech za finanční dar, který mu z Filip přinesl Epafroditus, jeden z místních členů (Filipským 4:1-18). Kniha Filipským je laskavým dopisem skupině křesťanů, kteří byli Pavlovu srdci zvlášť blízko (2. Korintským 8:1-6), a doktrinálními otázkami se zabývá poměrně málo.

Klíčové verše: Filipským 1:21: „Žít – to je pro mě Kristus, a umřít – to je zisk!“

Filipským 3:7: „Cokoli však pro mě bylo ziskem, to teď pro Krista pokládám za ztrátu.“

Filipským 4:4: „Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se!“

Filipským 4:6-7: „O nic nemějte starost, ale za všechno se modlete. O své potřeby proste s vděčností Boha, a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“

Galatským 4:13: „Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje.“

Stručné shrnutí: Kniha Filipským by se dala nazvat „zajištění v utrpení“. Kniha mluví o Kristu v našich životech, Kristu v naší mysli, Kristu jako našem cíli, Kristu jako naší síle, a radosti skrze utrpení. Byla napsána během Pavlova vězení v Římě, asi třicet let po Kristově nanebevstoupení a asi deset let poté, co Pavel ve Filipech poprvé zvěstoval evangelium.

Pavel byl Nerův vězeň, epištola ale přesto vyzařuje vítězstvím, a slova „radost“ a „radovat se“ se zde vyskytují velmi často (Filipským 1:4, 28, 25, 26; 2:2, 28; Filipským 3:1, 4:1, 4, 10). Pravý křesťanský život spočívá v uskutečňování a naplňování života, podstaty a mysli Krista, který v nás žije, a to navzdory okolnostem, v nichž se zrovna nacházíme (Filipským 1:6, 11; 2:5, 13). Vrchol knihy Filipským se nachází ve verších 2:5-11, kde je slavné a nesmírně hluboké vyznání pokory a vyvýšeného postavení našeho Pána Ježíše Krista.

Filipským lze rozdělit do následujících částí:
Úvod, 1:1-7
I. Kristus jako křesťanův život: radost navzdory utrpení, 1:8-30
II. Kristus jako křesťanův vzor: radost v pokorné službě, 2:1-30
III. Kristus jako cíl křesťanovy víry, touhy a očekávání, 3:1-21
IV. Kristus jako křesťanova síla: radost uprostřed úzkosti, 4:1-9
Závěr, 4:10-23

Souvislosti: Podobně jako v mnoha dalších dopisech, i nové věřící v církvi ve Filipech Pavel varuje, aby se měli na pozoru před sklony k zákonictví, které se v rané církvi opakovaně objevovaly. Židé byli tak propojeni se starozákonními předpisy, že ze strany judaistů byl vyvíjen neustálý tlak a snaha o návrat k učení o spasení prostřednictvím skutků. Pavel ale opakuje, že spasení pochází pouze z víry a pouze z Krista, a judaisty označuje jako „psy“ a „lidi se zlými úmysly“. Stoupenci zákona trvali konkrétně na tom, že noví věřící v Krista by měli být nadále obřezáváni, podle starozákonní smlouvy (Genesis 17:10-12; Leviticus 12:3). Tak se snažili vlastním úsilím zalíbit Bohu a povyšovat se nad křesťany pohanského původu, kteří se tohoto rituálu neúčastnili. Pavel vysvětluje, že ti, kteří byli obmyti beránkovou krví, se už nemají účastnit rituálu, jež symbolicky vyjadřoval potřebu očištění srdce.

Praktické uplatnění: Filipským je jedním z Pavlových nejosobnějších dopisů, a jako takový obsahuje závažné praktické body, které se vztahují na každého věřícího. Pavel dopis píše během věznění v Římě, a nabádá Filipské, aby následovali jeho příkladu a „kázali Slovo mnohem směleji a beze strachu“ (Filipským 1:14) i v časech pronásledování. Každý věřící někdy zakusil nepřátelství, které nevěřící Kristovu evangeliu prokazují. To se dá očekávat. Ježíš řekl, že svět Jej nenávidí, a bude nenávidět i ty, kteří Jej následují (Jan 5:18). Pavel nás nabádá k tomu, abychom vytrvali tehdy, když čelíme pokušení, a abychom „pevně stáli v jednom duchu a společně jako jedna duše vedli zápas o víru evangelia“ (Filipským 1:27).

Další oblastí, kde se dá uplatnit obsah dopisu Filipským, je příklad toho, jak je důležité, aby byli křesťané sjednoceni v pokoře. Jsme sjednoceni s Kristem, a měli bychom usilovat o stejnou jednotu mezi sebou navzájem. Pavel nám připomíná, abychom „měli ke všem stejný ohled, stejnou lásku, jednu duši, jednu mysl“, abychom odložili ješitnost a sobectví, ale „raději žili v pokoře a vážili si druhých víc než sebe“, mysleli na zájmy ostatních a starali se o sebe (Filipským 2:2-4). Kdybychom si všichni vzali Pavlovu radu k srdci, bylo by dnes v církvích o mnoho méně sporů.

Jiným praktickým vzorem dopisu Filipským je to, jak je dopis prostoupen radostí a radováním se. Raduje se z toho, že se káže Kristus (Filipským 1:18) raduje se uprostřed pronásledování (2:18); vybízí ostatní, aby se také radovali v Pánu (3:1); a své bratry ve Filipech Pavel nazývá svou „radostí a korunou“ (4:1). Své povzbuzení věřícím uzavírá slovy: „Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se!“ (Filipským 4:4-7). Jako věřící se můžeme radovat, a zakoušet Boží pokoj tehdy, když všechny své starosti svěříme Jemu, když se „za všechno modlíme a o své potřeby s vděčností prosíme Boha“ (4:6). Pavlova radost, navzdory pronásledování a věznění, kterému čelil, prostupuje celou epištolu, a když své myšlenky soustředíme na Pána, je nám slíbena stejná radost (Filipským 4:8).



Přehled Nového zákona



Kniha Filipským