Kniha 3. Jan



Autor: Kniha 3. Janova autora přímo neuvádí. Tradice už od nejranějších dob připisuje autorství apoštolu Janovi. Během času se vyskytly domněnky, že autorem dopisu byl jiný Kristův učedník, který se rovněž jmenoval Jan. Všechny důkazy ale ukazují na to, že autorem je Jan, učedník, kterého Ježíš miloval, a který také napsal Janovo evangelium.

Doba vzniku: 3. Janova epištola byla pravděpodobně napsána ve stejné době, jako ostatní dva dopisy, 1. a 2. Jan, mezi lety 85-95 n. l.

Účel knihy: Janův záměr sepsání této epištoly lze rozdělit na tři části. Za prvé, píše proto, aby poděkoval svému milovanému spolupracovníkovi Gaiovi za jeho službu a pohostinnost vůči hostujícím mluvčím, kteří cestovali z místa na místo a kázali evangelium Kristovo, a aby jej povzbudil. Za druhé, nepřímo varuje a odsuzuje chování jistého Diotrefa, diktátorského vedoucího, který převzal jednu z církví v provincii Asie, a jehož chování bylo v přímém rozporu se vším, co představoval jak apoštol, tak evangelium. Za třetí, chválí příklad Demetria, který měl podle všeho ode všech dobré svědectví.

Klíčové verše: 3. Jan 4, „Nemám větší radost než slyšet, že mé děti žijí v pravdě!“

3. Jan 11, „Milovaný, neber si příklad ze zlého, ale z dobrého. Kdo jedná dobře, je z Boha; kdo jedná zle, Boha vůbec neviděl.“

Stručné shrnutí: Jan se svým obvyklým důrazem na pravdu píše tomuto milovanému bratru v Kristu, Gaiovi, což byl člen církve ve městě poblíž Efesu, a který měl určitý vliv a postavení. Jan velmi chválí Gaiovu péči a pohostinnost, projevenou poslům, jejichž posláním bylo nést evangelium z místa na místo, ať už je Gaius znal či ne. Jan jej vybízí, aby neumdléval v konání dobra, a nenechal se strhnout zlem jako Diotrefes. Tento muž převzal vedení nad jednou církví v Asii, a nejen že odmítal uznat Janovu apoštolskou autoritu, ale odmítal také přijímat Janovy dopisy a řídit se jeho pokyny. Rozšiřoval také pomluvy, namířené proti Janovy, a vylučoval z církve ty členy, kteří Janovým poslům prokázali pohostinnost a podporu. Na závěr ještě vyzdvihuje příklad Demetria, o němž měl jen samé dobré zprávy.

Souvislosti: Koncept prokazování pohostinnosti cizincům má ve Starém zákoně spoustu příkladů. Mezi skutky pohostinství v Izraeli patřilo pokorné a milostivé přijímání cizinců do domu, a poskytování pokrmu, noclehu a ochrany (Genesis 18:2-8, 19:1-8; Job 31:16-23, 31-32). Starý zákon rovněž líčí Izraelity jako odcizený lid, který je závislý na Boží pohostinnosti (Žalm 39:12), a Boha vykresluje jako toho, který jejich potřeby milostivě naplní, vykoupí je z Egypta, a na poušti je bude krmit a šatit (Exodus 16; Deuteronomium 8:2-5).

Praktické uplatnění: Jan jako vždy zdůrazňuje, jak je důležité kráčet v pravdě evangelia. Pohostinnost, podpora a povzbuzení našich křesťanských bratrů je jedním ze základních kamenů Ježíšova učení, a je zřejmé, že Gaius byl výjimečný příklad této služby. My bychom měli být při každé příležitosti stejní jako on, měli bychom vítat cestující misionáře, kazatele a cizince (pokud jsme si jisti, že se jedná o opravdové věřící), a to nejen v církvích, ale i ve svých domovech, a měli bychom jim poskytnout veškerou podporu a povzbuzení, které potřebují.

Měli bychom si dát také pozor na to, abychom následovali pouze příklad těch, jejichž slova a činy jsou v souladu s evangeliem, a aby měli dost soudnosti a dali si pozor na takové lidi, jako je Diotrefes, jejichž chování je na míle vzdálené tomu, co Ježíš učil.



Přehled Nového zákona



Kniha 3. Jan