Kniha 2. Letopisů, 2. Paralipomenon



Autor: Druhá kniha Letopisů autora nikde konkrétně neuvádí. Podle tradičního výkladu je autorem knih 1. a 2. Letopisů Ezdráš.

Doba vzniku: Druhá kniha Letopisů byla pravděpodobně napsána mezi lety 450 a 425 př. n. l.

Účel knihy: Knihy 1. a 2. Letopisů jsou obsahově téměř shodné s 1. a 2. knihou Samuelovou a 1. a 2. Královskou. Knihy 1. a 2. Letopisů se zaměřují spíše na kněžský aspekt tohoto období. Druhá kniha Letopisů je v podstatě zhodnocením náboženské historie národa.

Klíčové verše: 2. Letopisů 1:18: „Šalomoun se rozhodl postavit chrám Hospodinovu jménu a sobě královský palác.“

2. Letopisů 29:1-3: „Ezechiáš se stal králem v pětadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě dvacet devět let. Jeho matka se jmenovala Abija, dcera Zachariášova. Dělal, co je v Hospodinových očích správné, přesně jako kdysi jeho otec David. Už v prvním měsíci prvního roku své vlády otevřel dveře Hospodinova chrámu a opravil je.“

2. Letopisů 36:14: „Také všichni hodnostáři, kněží i lid vršili jednu zradu za druhou. Řídili se všemožnými pohanskými ohavnostmi, a poskvrnili tak Hospodinův chrám v Jeruzalémě, který on posvětil.“

2. Letopisů 36:23: „Tak praví Kýros, král perský: Hospodin, Bůh nebes, jenž mi dal všechna království země, mi uložil, abych mu vystavěl chrám v judském Jeruzalémě. Kdokoli mezi vámi patří k jeho lidu, Hospodin, jeho Bůh, buď s ním. Smíte odejít.“

Stručné shrnutí: Kniha 2. Letopisů zaznamenává historii Jižního království, Judy, od vlády Šalomouna až po konec vyhnanství v Babylónu. Úpadek Judy je zklamáním, ale důraz je kladen na duchovní reformátory, kteří se horlivě snaží obrátit lid zpět k Hospodinu. O špatných králích nebo chybách dobrých králů se příliš nemluví; zdůrazňují se dobré věci. Protože 2. kniha Letopisů zaujímá kněžský pohled, Severní království, Izrael, se zmiňuje jen zřídka, protože zde probíhalo uctívání model a protože odmítali uznat Jeruzalémský chrám. Druhá kniha Letopisů končí poslední zkázou Jeruzaléma a Chrámu.

Prorocká symbolika: Stejně jako ve všech starozákonních zmínkách o králích a chrámu, i zde vidíme odraz pravého Krále králů – Ježíše Krista – a chrámu Ducha svatého – Jeho lidu. I ti nejlepší králové v Izraeli měli chyby, které jsou společné všem hříšným lidem, a vedli proto lid pouze nedokonale. Když ale přijde Král králů a bude žít a kralovat na zemi v tisíciletém království, posadí se na trůn a bude vládnout nad celou zemí jako pravý Davidův dědic. Teprve tehdy budeme mít dokonalého krále, který bude vládnout spravedlivě a svatě, což je něco, o čem si i nejlepší Izraelští králové mohli nechat pouze zdát.

Stejně tak i Velký Šalomounův chrám neměl mít věčného trvání. O pouhých 150 let později potřeboval velké opravy, protože další generace jej ponechali zkáze a rozpadu, a obrátili se k modlám (2. Královská 12). Ale chrám Ducha svatého – ti, kdo náleží Kristu – bude trvat navěky. My, kdo patříme Kristu, jsme chrámem, který není učiněn rukami, ale Boží vůlí (Jan 1:12-13). Duch, který v nás žije, nás nikdy neopustí a jednoho dne nás bezpečně předá do Božích rukou (Efezským 1:13; 4:30). Toto zaslíbení se nedá najít v žádném pozemském chrámu.

Praktické uplatnění: Čtenář Letopisů je pozván k tomu, aby zhodnotil každou minulou generaci a poznal, proč byla každá z nich požehnána za poslušnost nebo potrestána za zlo, které páchali. Máme ale rovněž porovnat situace, ve kterých se ony generace nacházeli, s našimi vlastními podmínkami, a to jak na společné, tak individuální úrovni. Zakoušíme-li my, náš národ, nebo naše církev těžkosti, bude nám jen ku prospěchu, když porovnáme to, čemu věříme, a jak se podle toho chováme, se zkušenostmi, které za vlády různých králů nabyli Izraelité. Bůh hřích nenávidí a netoleruje jej. Pokud se z knih Letopisů můžeme něco naučit, pak to, že Bůh odpouští a uzdravuje ty, kteří se pokorně modlí a činí pokání (1. Jan 1:9).

Pokud bys od Boha mohl dostat vše, co si přeješ, co by to bylo? Pohádkové bohatství? Dokonalé zdraví pro sebe a svou rodinu? Moc nad životem a smrtí? Je úžasné, když nad tím přemýšlíme, že? Ještě úžasnější je to, že přesně takovou nabídku Šalomounovi Bůh učinil, a Šalomoun si nevybral nic z uvedených věcí. Požádal o moudrost a poznání, aby splnil úkol, který mu Bůh svěřil, a aby jej splnil na výbornou. Pro nás z toho plyne poučení, že každému z nás dal Bůh úkol, a největší požehnání, kterého se nám od Boha může dostat je schopnost naplnit ve svých životech Jeho vůli. K tomu potřebujeme „moudrost shůry“ (Jakub 3:17), abychom dokázali rozeznat Jeho vůli, a stejně tak Jej potřebujeme důvěrně znát a rozumět Mu, abychom měli sílu být stejní jako Kristus, a to jak ve skutcích, tak v postojích (Jakub 3:13).



Přehled Starého zákona



Kniha 2. Letopisů, 2. Paralipomenon