Proč Jidáš zradil Ježíše?



Otázka: Proč Jidáš zradil Ježíše?

Odpověď:
Nemůžeme si být sice zcela jisti, proč Jidáš Ježíše zradil, pár věcí ale víme jistě. Za prvé, i když byl Jidáš vybrán mezi Dvanáct učedníků (Jan 6:64), veškeré dostupné biblické odkazy poukazují na skutečnost, že Jidáš nikdy zcela nevěřil, že Ježíš je Bůh. Je možné, že nebyl přesvědčen ani o tom, že je Ježíš Mesiáš (v Jidášově pojetí). V kontrastu s ostatními učedníky, kteří Ježíše oslovovali „Pane“, nikde nevidíme, že by Jej tak oslovoval i Jidáš; ten jej většinou oslovoval „Rabí“ (Mistře, Učiteli), a Ježíše uznával pouze jako učitele, nic víc. Ostatní učedníci také v různých situacích vyznali svou víru a věrnost Ježíši (Jan 6:68; 11:16), Jidáše nic takového ovšem neudělal a vypadá to, že raději mlčel. Tento nedostatek důvěry a víry je základem všeho ostatního, co uvádíme níže. To samé ovšem platí i pro nás. Nevidíme-li Ježíše jako vtěleného Boha, a tím pádem toho Jediného, který nám může poskytnout odpuštění hříchů — a věčnou záchranu, která se od toho odvozuje — potom se otevíráme celé řadě problémů, které všechny vyvěrají ze špatného pohledu na Boha.

Za druhé, nejen že Jidáši chyběla víra v Krista, ale vypadá to, že měl s Ježíšem zcela minimální, nebo vůbec žádný, vztah. Když vidíme v synoptických evangeliích seznam Dvanácti učedníků, vždy se uvádí ve stejném obecném pořadí, pouze s malými odchylkami (Matouš 10:2-4; Marek 3:16-19; Lukáš 6:14-16). Obecně se má za to, že toto pořadí odráží, jak blízký osobní vztah s Ježíšem učedníci měli. Nehledě na drobné odchylky, Petr a bratři Jakub a Jan jsou vždy uvedeni jako první, což odpovídá jejich vztahu s Ježíšem. Jidáš je vždy ve výčtu učedníků poslední, což by mohlo odrážet relativně malý vztah s Kristem. Dále je potom význačné, že jediné zaznamenané rozhovory mezi Ježíšem a Jidášem jsou ty, kdy jej Ježíš napomenul poté, co Jidáš pronesl na adresu Marie poznámku, ve které byla vidět chamtivost (Jan 12:1-8), dále Jidášovo zapření zrady (Matouš 26:25), a potom samotná zrada /Lukáš 22:48).

Za třetí, Jidáš byl tak plný chamtivosti, že zapřel nejen Ježíšovu důvěru, ale i důvěru ostatních učedníků, jak vidíme v Janovi 12:5-6. Je možné, že Jidášova touha následovat Ježíše byla dána tím, že viděl, jak velké zástupy Ježíše následují, a myslel si, že by se mohl obohatit z darů, které tako skupina lidí dostávala. To, že pytlík s penězi pro celou skupinu měl právě Jidáš, by naznačovala jeho zájem o peníze (Jan 13:29).

Za další, Jidáš věřil, stejně jako většina lidí v té době, že Mesiáš svrhne Římskou okupaci a zasedne na vladařské místo, aby vládl izraelskému národu. Je možné, že Jidáš Ježíše následoval v naději, že z tohoto spojení bude těžit poté, co Ježíš nastolí nový politický řád. Není pochyb, že po takové revoluci by patřil mezi vládnoucí elitu. V době, kdy jej Jidáš zradil, už se Ježíš jasně vyjádřil, že se chystá zemřít, a ne začít povstání proti Římu. Jidáš se tedy mohl domnívat — stejně jako třeba farizeové — že pokud nesvrhne Římany, není tím Mesiášem, na kterého čekali.

Zde je pár starozákonních odkazů, které o zradě hovoří, některé konkrétněji, některé méně. Například tyto dva:

„Dokonce i můj přítel, jemuž jsem důvěřoval, ten, který se mnou jídal chléb, pozvedl patu proti mně“ (Žalm 41:10, viz naplnění v Matouši 26:14, 48-49). „Řekl jsem jim: ‚Jestli chcete, vyplaťte mi mzdu. A jestli ne, nevadí.‘ Vyplatili mi tedy mzdu – třicet stříbrných. Tehdy mi Hospodin řekl: ‚Hoď to hrnčířovi — tu úžasnou cenu, kterou mě ocenili!‘ Vzal jsem tedy těch třicet stříbrných a hodil je hrnčířovi u Hospodinova chrámu“ (Zachariáš 11:12-13; viz Matouš 27:3-5, kde je Zachariášovo proroctví naplněno). Tato starozákonní proroctví naznačují, že Bůh o Jidášově zradě věděl, a že jej ve své svrchovanosti už předem zahrnul do svých plánů jako prostředek, jak bude Ježíš zabit.

Jestli byla ale Jidášova zrada Bohu známa, měl Jidáš na výběr, a je za svou účast na zradě zodpovědný? Pro mnoho lidí je těžké zharmonizovat koncept „svobodné vůle“ (tak, jak ji většinou lidé chápou), a Boží znalosti budoucích událostí, což je z velké míry dáno naší omezenou zkušeností, protože jsme zvyklí čas prožívat lineárně. Představíme-li si, že Bůh existuje mimo čas, protože stvořil všechno předtím, než „čas“ začal, můžeme snáze pochopit, že Bůh vidí každý okamžik v čase jako přítomnost. My zažíváme čas lineárně – čas je pro nás přímka, kde se postupně přesunujeme z jednoho bodu do druhého, a jsme schopni pamatovat si minulost, kterou jsme už prošli, ale nejsme schopni vidět budoucnost, ke které jdeme. Bůh, který je věčným Tvůrcem konceptu času, nestojí „v čase“, nebo v časové ose, ale mimo ni. Je to snazší, když si představíme čas (ve vztahu k Bohu) jako kruh, v jehož středu je Bůh, a má tudíž stejně blízko ke všem bodům kruhu.

Jidáš měl každopádně plnou schopnost rozhodnout se – alespoň do chvíle, kdy „do něj vstoupil Satan“ (Jan 13:27) — a skutečnost, že Bůh o tom věděl předem (Jan 13:10, 18, 21), není nadřazena Jidášově schopnosti rozhodnout se svobodně k čemukoliv, co chtěl. Spíše je to tak, že Bůh viděl, co si Jidáš zvolí, jako by se to dělo v přítomnosti, a i Ježíš jasně řekl, že je Jidáš za svou volbu zodpovědný a že za ni bude volán k odpovědnosti. „Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí“ (Marek 14:18). Stojí za povšimnutí, že Ježíš charakterizuje Jidášův čin jako zradu. A co se týče odpovědnosti za svou zradu, řekl Ježíš: „Běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil“ (Marek 14:21). Satan v tom hrál také svou roli, jak vidíme v Janovi 13:26-27, a i on bude volán k odpovědnosti za své skutky. Bůh však byl ve své moudrosti schopen, jako ostatně vždy, použít dokonce i Satanovu vzpouru ve prospěch celého lidstva. Satan pomohl dostat Ježíše na kříž, a na kříži byl poražen jak hřích, tak smrt, a Boží záchrana je teď zdarma poskytnuta všem, kdo přijmou Ježíše Krista jako Spasitele.



Návrat na českou Domovskou stránku



Proč Jidáš zradil Ježíše?