Kdo byli saduceové a farizeové?



Otázka: Kdo byli saduceové a farizeové?

Odpověď:
Evangelia se o saduceích a farizeích zmiňují často, protože Ježíš s nimi měl ustavičné spory. Saduceové a farizeové představovali v Izraeli vládnoucí třídu. Mezi oběma skupinami existovalo mnoho podobností, ale také mnoho významných rozdílů.

Saduceové: V Kristově době a v éře Nového zákona byli saduceové aristokracií. Většinou to byli zámožní občané, kteří zastávali vlivná místa, včetně úřadu hlavních kněží a velekněze, a ovládali také většinu ze 70 míst vládnoucího úřadu, rady zvané sanhedrin. Usilovali o pokoj a mír, kterého se snažili dosáhnout tím, že budou souhlasit s rozhodnutími Římanů (Izrael byl v té době pod správou Říma). A vůbec to celkově vypadá, že se zabývali více politikou než náboženstvím. Protože se přizpůsobovali Římu a protože se skládali z majetných horních tříd společnosti, nedokázali se vžít do starostí obyčejných lidí, a ani si obyčejných lidí příliš nepovažovali. Prostí lidé se dokázali lépe ztotožnit s těmi, kdo náleželi ke křídlu farizeů. Ačkoliv měli saduceové v sanhedrinu většinu křesel, dějiny naznačují, že většinou museli saduceové podporovat názory farizejské menšiny, protože farizeové se těšili velké oblibě mezi prostými lidmi.

V náboženských otázkách byli saduceové konzervativnější v jedné hlavní doktrinální otázce. Farizeové přisuzovali ústní tradici stejnou váhu jako psanému Božímu slovu, zatímco saduceové považovali pouze psané Slovo za slovo od Boha. Saduceové ctili autoritu psaného Slova, a zvláště Mojžíšových knih (Genesis až Deuteronomium). Za to jim patří uznání, i když v ostatních doktrinálních otázkách rozhodně dokonalí nebyli. Uvádíme stručný výčet věcí, kterým saduceové věřili, a které jsou v protikladu k Písmu:

1. Byli velmi nezávislí, a to až do takové míry, že popírali, že se Bůh jakkoliv aktivně zapojuje nebo podílí na každodenním životě.

2. Popírali vzkříšení z mrtvých (Matouš 22:23; Marek 12:18-27; Skutky 23:8).

3. Popírali věčný život, a zastávali názor, že v okamžiku smrti zanikne i duše, a proto odmítali koncept trestu nebo odměny mimo pozemský život.

4. Popírali existenci duchovního světa, tj. andělů a démonů (Skutky 23:8).

Protože se saduceové zajímali více o politiku než o náboženství, Ježíš je nezajímal až do okamžiku, kdy se začali obávat toho, že na sebe strhne nežádoucí pozornost Říma. V tom okamžiku se saduceové a farizeové sjednotili a začali usilovat o Kristovu smrt (Jan 11:48-50; Marek 14:53; 15:1). Další zmínky o saduceích nacházíme ve Skutcích 4:1 a Skutcích 5:17, a podle historika Josepha Flavia byli saduceové zapleteni i do usmrcení Jakuba (Skutky 12:1-2).

Saduceové zanikli v roce 70 n. l. Protože celé hnutí existovalo jenom díky svým politickým a kněžským konexím, když Řím zničil v roce 70 n. l. Jeruzalém i chrám, saduceové byli rovněž zničeni.

Farizeové: V kontrastu k saducejskému hnutí, farizeové byli většinou obchodníci ze středních tříd, a byli proto v živém kontaktu s prostými lidmi. Ti je také respektovali mnohem více než saduceje. Přestože představovali v sanhedrinu menšinu, a měli také menšinu přidělených kněžských postů, zdá se, že měli na rozhodnutích sanhedrinu daleko větší podíl než saduceové, a to díky podpoře prostých lidí, jak jsme již uvedli.

V náboženských otázkách bylo jejich hlavním rysem to, že přijímali psané Slovo jako Bohem inspirované. V době, kdy působil na zemi Kristus, to byla obdoba našeho Nového zákona. Přikládali ale také stejnou váhu ústní tradici a snažili se ji obhajovat s tím, že ústní tradice se datuje už k době Mojžíše. S tím, jak se v průběhu staletí tradice vyvíjely, začaly přidávat různé prvky k Božímu Slovu, což je zakázáno (Deuteronomium 4:2), a farizeové striktně vyžadovali dodržování těchto tradicí, stejně jako ostatních věcí ve Starém zákoně. Evangelia jsou plná příkladů toho, jak farizeové pokládají tradice za rovné Božímu slovu (Matouš 9:14; 15:1-9; 23:5; 23:16, 23; Marek 7:1-23; Lukáš 11:42). Zachovali ale Božímu slovu věrnost v některých důležitých doktrínách. Na rozdíl od saduceů, veřili farizeové tomuto:

1. Věřili, že Bůh vše řídí, ale že rozhodnutí nechává na člověku, a ta potom spoluovlivňují život každého člověka.

2. Věřili ve vzkříšení z mrtvých (Skutky 23:6).

3. Věřili v posmrtný život, i v koncept odměny a trestu pro každého jednotlivce.

4. Věřili v existenci andělů i démonů (Skutky 23:8).

Ačkoliv představovali farizeové pro saduceje většinou protivníky, své rozdíly dokázali při jedné příležitosti překonat — při odsouzení Krista. Právě při této příležitosti se saduceové a farizeové spojili, a vydali Krista na smrt (Marek 14:53; 15:1; Jan 11:48-50).

Zatímco tedy saduceové přestali po zničení Jeruzaléma existovat, farizeové, kteří se zabývali více náboženstvím než politikou, tuto událost přežili. Farizeové ostře vystupovali proti vzpouře, která nakonec přivodila zkázu Jeruzaléma v roce 70 n. l., a byli také mezi prvními, kdo poté nabídli Římanům mír. Farizeové rovněž stojí za vydáním sbírky „mišna“, což byl pro pokračování judaismu v období po zničení chrámu nesmírně důležitý dokument.

Jak farizeové, tak saduceové si od Ježíše vysloužili spoustu napomenutí. Možná to nejlepší, co si z příkladu farizeů a saduceů můžeme vzít, je to, abychom nebyli jako oni. Na rozdíl id saduceů, máme věřit všemu, co nám Bible říká, a to včetně zázraků a posmrtného života. A na rozdíl od farizeů, nemáme připisovat tradici stejnou autoritu, jakou má Písmo, a nesmíme dopustit, aby se náš vztah s Bohem proměnil v neživý seznam nařízení a rituálů.



Návrat na českou Domovskou stránku



Kdo byli saduceové a farizeové?