Exodus, Druhá kniha Mojžíšova



Autor: Autorem knihy Exodus je Mojžíš (Exodus 17:14; 24:4-7; 34:27).

Doba vzniku: Kniha Exodus byla napsána mezi lety 1440 a 1400 př. n. l.

Účel knihy: Slovo „exodus“ znamená vyjití, odchod. Exodus izraelitů z Egypta poté, co se naplnil Bohem určený čas, znamená pro Abrahamovo potomstvo (Genesis 15:13) konec období útlaku, a začátek naplňování zaslíbení, která byla spolu se smlouvou Abrahamovi dána, že totiž jeho potomstvo bude nejen žít v zaslíbené zemi, ale že se i rozmnoží a stane se z něj velký národ (Genesis 12:1-3, 7). Účel knihy by se dal vyjádřit i tak, že se jedná o zmapování rychlého přerodu Jákobových potomků z Egypta v teokratický národ v zaslíbené zemi.

Klíčové verše: „Později ale v Egyptě nastoupil nový král, který nezažil Josefa.“ (Exodus 1:8)

„A Bůh uslyšel jejich úpění. Bůh si připomněl svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem. Bůh pohlédl na syny Izraele. Bůh rozuměl.“ (Exodus 2:24-25)

‚Pesach je oběť beránka Hospodinu, který v Egyptě ušetřil domy Izraelitů. Udeřil na Egypt, ale naše rodiny zachránil.‘ (Exodus 12:27)

„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví. Neměj žádné bohy kromě mne.“ (Exodus 20:2-3)

Stručné shrnutí: Exodus začíná tam, kde končí kniha Genesis, kdy se Bůh vypořádává se Svým vyvoleným lidem, se Židy. Kniha sleduje události od chvíle, kdy Izrael přišel do Egypta jako Josefův host – Jozef měl v Egyptě velikou moc – až do chvíle, kdy je Izrael nakonec vysvobozen z krutého otroctví, do kterého je přivedl „nový král, který Josefa neznal“ (Exodus 1:8).

Kapitoly 1 – 14 popisují podmínky, kterým byli Židé pod vládou faraónů vystaveni, jejich útisk, vzestup Mojžíše jako jejich vysvoboditele, pohromy, které Bůh na Egypt seslal jako trest za to, že se Mu egyptský vládce odmítl podřídit, a konečně jejich odchod z Egypta. Boží svrchovanou a mocnou ruku můžeme vidět v nadpřirozené podstatě pohrom – zakončených pohromou smrti prvorozeného a ustanovením prvního Hodu beránka – ve vysvobození Izraele, rozdělení Rudého moře a ve zničení Egyptského vojska.

Prostřední část knihy Exodus je věnována putování pouští a tomu, jak se Bůh zázračně o Svůj lid staral. Ale přestože jim dal chléb z nebe, proměnil hořkou vodu ve sladkou, vyvedl vodu ze skály, způsobil vítězství nad těmi, kteří by jinak Izraelce zničili, vlastní rukou napsal na kamenné desky Zákon, a ukazoval se jim jako sloup ohně a oblaku, lidé proti Němu ustavičně reptali a vzpouzeli se.

Poslední třetina knihy Exodus popisuje výrobu Archy úmluvy a plány na vystavění Stánku, včetně různých obětí, oltářů, nábytku, obřadů a bohoslužebného pořádku.

Prorocká symbolika: Četné oběti, které byly po Izraelcích požadovány, byly obrázkem konečné oběti Beránka Božího, Ježíše Krista. V tu noc, kdy došlo v Egyptě k poslední pohromě, byl zabit beránek bez poskvrny, a jeho krví se potřely veřeje dveří domů, kde bydlel Boží lid, což je uchránilo před andělem smrti. To bylo předzvěstí Ježíše, Beránka Božího, bez poskvrny a vady (1. Petr 1:19), jehož krev nám zajišťuje věčný život. Mezi další symbolické obrazy Krista v knize Exodus patří příběh o vyvedení vody ze skály v Exodu 17:6. Stejně jako Mojžíš udeřil skálu, aby z ní vyšla životadárná voda, tak i Bůh zasáhl Skálu našeho spasení, nechal Jej za naše hříchy ukřižovat, a z oné Skály potom vzešel dar živé vody (Jan 4:10). Zaopatření many na poušti je dokonalým obrázkem Krista, který je Chléb života (Jan 6:48), který nám Bůh daroval, abychom měli život.

Praktické uplatnění: Mojžíšův zákon byl dán částečně proto, aby lidé poznali, že jej nejsou schopni dodržovat. Nejsme schopni líbit se Bohu tím, že dodržujeme Zákon; proto nás Pavel vybízí, abychom „uvěřili v Ježíše Krista, abychom byli ospravedlněni Kristovou vírou, a ne skutky Zákona. Skutky Zákona přece nikoho neospravedlní!“ (Galatským 2:16)

To, jak se Bůh staral o Izraelity, od vysvobození ze zajetí, až po manu a křepelky na poušti, jsou jasné ukázky Jeho milosti a zaopatření, které Svým lidem poskytuje. Bůh zaslíbil, že se postará o všechny naše potřeby. „Bůh je věrný. On sám vás povolal ke společenství se svým Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!“ (1. Korintským 1:9)

Měli bychom Hospodinu důvěřovat, protože On nás dokáže vysvobodit ze všeho. Ale nedovolí, aby hřích zůstal nepotrestán. Výsledkem je, že Mu můžeme věřit, že zjedná nápravu a postará se o spravedlnost. Když nás Bůh vysvobodí ze špatné situace, neměli bychom se do ní vracet. Když po nás Bůh něco požaduje, očekává také, že se tomu podřídíme, ale také nám dává milost a milosrdenství, protože ví, že sami bychom nikdy nebyli schopni plně Jej poslechnout.



Přehled Starého zákona



Exodus, Druhá kniha Mojžíšova