Co znamená, že mám ctít otce a matku?



Otázka: Co znamená, že mám ctít otce a matku?

Odpověď:
Ctít otce a matku znamená prokazovat respekt jak slovy, tak skutky, a mít upřímnou úctu k jejich postavení. Řecké slovo pro čest znamená „ctít, uctívat, cenit si, vážit si“. Ctít, to znamená prokazovat respekt nejen za zásluhy, ale i k zastávané hodnosti. Například: někteří Američané nemusí souhlasit s rozhodnutími prezidenta, ale měli by i tak respektovat jeho postavení jako vůdce své země. Podobně by i děti všeho stáří měly ctít své rodiče, ať už si podle nich jejich rodiče čest „zaslouží“.

Bůh nás vybízí k tomu, abychom ctili otce a matku. To, zda rodiče ctíme, pokládá dokonce za tak důležité, že to učinil součástí Desatera (Exodus 20:12), a opakuje i v Novém zákoně: „Děti, poslouchejte své rodiče v Pánu – tak je to správné. ‚Cti svého otce i matku,‘ to je první přikázání se zaslíbením: ‚aby se ti vedlo dobře a abys žil dlouho na zemi‘“ (Efezským 6:1-3). Ctít rodiče je jediné přikázání v Písmu, které slibuje jako odměnu dlouhý život. Ti, kdo ctí své rodiče, jsou požehnaní (Jeremiáš 35:18-19). Naproti tomu ti, kdo mají zkaženou mysl a bezbožní v posledních dnech jsou popsání mimo jiné právě jako ti, kdo neposlouchají rodiče (Římanům 1:30; 2. Timoteovi 3:2).

Šalamoun, nejmoudřejší člověk na zemi, kladl dětem na srdce, aby respektovaly své rodiče (Přísloví 1:8; 13:1; 30:17). I když už nejsme přímo pod rodičovskou autoritou, nikdy nevyrosteme tak, aby se nás netýkalo Boží přikázání, že máme ctít rodiče. Sám Ježíš, Bůh-Syn, se podřídil jak svým pozemským rodičům (Lukáš 2:51), tak svému nebeskému Otci (Matouš 26:39). Následujeme-li Kristův příklad, měli bychom se k rodičům chovat se stejnou úctou, s jakou přicházíme k našemu nebeskému Otci (Židům 12:9; Malachiáš 1:6).

Je nám tedy nařízeno ctít rodiče, ale jak? Cti je jak činy, tak postoji (Marek 7:6). Cti jak jejich nevyřčená, tak výslovná přání. „Moudrý syn přijímá otcovo poučení, drzoun však neslyší ani na hrozby“ (Přísloví 13:1). V Matouši 15:3-9 Ježíš připomíná farizeům, že Bůh přikazuje ctít otce a matku. Farizeové se drželi litery zákona, ale přidali navrch vlastní tradice, které zákon v podstatě rušily. Ctili tedy rodiče slovy, jejich činy však dokazovaly, jaké jsou jejich pravé motivy. Ctít, to je víc než slova. V dané pasáži je „ctít“ sloveso, a hovoří tedy o určitých skutcích a jednání.

Měli bychom se snažit ctít rodiče podobně, jako se snažíme oslavit Boha – v myšlenkách, slovech a skutcích. Pro malé děti jde poslouchání rodičů ruku v ruce s tím, jak je ctí. To znamená poslouchat je, dbát na to, co říkají, a podřizovat se jejich autoritě. Poté co vyrostou, poslouží jim poslušnost, kterou se coby děti naučili, k tomu, aby dokázali ctít ostatní autority, jakými jsou třeba vláda, policie a zaměstnavatel.

Přesto, že je nám nařízeno ctít rodiče, neznamená to, že se máme chovat podle nich, jsou-li bezbožní (Ezechiel 20:18-19). Nařídí-li rodič někdy svému dítěti něco, co jasně odporuje Božímu slovu, dítě by mělo poslouchat spíše Boha než své rodiče (Skutky 5:28).

Čest plodí čest. Bůh nepoctí ty, kteří nectí své rodiče a neplní tak Jeho přikázání. Pokud chceme dělat Bohu radost a být požehnaní, měli bychom své rodiče ctít. Není to snadné, nebývá to vždy zábava a rozhodně to není možné našimi vlastními silami. Prokazovat čest je ale jednou z cest v našem smyslu života – což je to, abychom oslavili Boha. „Děti, poslouchejte vždy své rodiče – tak se to Pánu líbí“ (Koloským 3:20).



Návrat na českou Domovskou stránku



Co znamená, že mám ctít otce a matku?