Proč nařídil Bůh Abrahamovi, aby obětoval Izáka?



Otázka: Proč nařídil Bůh Abrahamovi, aby obětoval Izáka?

Odpověď:
Během svého života poslechl Abraham Boha mnohokrát, ale žádná zkouška nemohla být drsnější než ta v Genesis 22. Bůh mu přikázal: „Vezmi svého syna, svého jediného, svého milovaného Izáka, a jdi do země Moria. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť“ (Genesis 22:2a). To byl ohromující požadavek, protože Izák byl syn, který se narodil ze zaslíbení. Jak na to Abraham zareagoval? Okamžitou poslušností; hned příštího rána se Abraham vydal na cestu, a vzal s sebou dva služebníky, osla, svého milovaného syna Izákem, a dřevo na zápalnou oběť. Jeho bezpodmínečná poslušnost Božímu příkazu, i když mu nerozuměl, přinesla Bohu slávu, kterou si zaslouží, a i pro nás je příkladem toho, jak oslavovat Boha. Když budeme stejně jako Abraham důvěřovat tomu, že Boží plán je nejlepším možným řešením, vyvyšujeme tím Jeho božství a vzdáváme Mu chválu. Abrahamova poslušnost tváří v tvář zdrcujícímu příkazu vedla k tomu, že Boží svrchovaná láska, Jeho důvěryhodnost a Jeho dobrota byly vyvýšeny, a nám poskytla příklad hodný následování. Abrahamova víra v Boha, kterého znal a miloval, zajistila Abrahamovi místo v síni slávy hrdinů víry, kterou vidíme v Židům 11.

Bůh používá Abrahamovu víru jako příklad pro všechny, kteří k Němu přicházejí jako k jediné možné spáse. Genesis 15:6 říká: „Abram tehdy uvěřil Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost.“ Tato pravda je základem křesťanské víry, jak se zdůrazňuje v Římanům 4:3 a Jakubovi 2:23. Spravedlnost, která se Abrahamovi započítala, se započítala i nám, a to když jsme vírou přijali oběť, kterou Bůh poskytl za náš hřích – oběť Ježíše Krista. „On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností“ (2. Korintským 5:21).

Starozákonní příběh o Abrahamovi je základem novozákonního učení o smírčí oběti, tedy o oběti, kterou na kříži přinesl Ježíš Kristus, aby vykoupil hříchy lidstva. Mnoho století po Abrahamovi prohlásil Ježíš: „Abraham se těšil, že uvidí můj den; uviděl ho a zaradoval se“ (Jan 8:56). Předkládáme zde několik podobností mezi oběma biblickými popisy událostí:

• „Vezmi svého syna, svého jediného, svého milovaného Izáka“ (v. 2); „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna…“ (Jan 3:16).

• „A jdi do země Moria. Tam ho obětuj…“ (v. 2); všeobecně se má za to, že to je stejné místo, kde byl o mnoho let později vybudován Jeruzalém, a kde byl Ježíš za branami města ukřižován (Židům 13:12).

• „Tam ho obětuj jako zápalnou oběť“ (v. 2); „Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem“ (1. Korintským 15:3).

• „Abraham vzal dříví pro zápalnou oběť a naložil je na svého syna Izáka“ (v. 6); Ježíš „nesl svůj kříž…“ (Jan 19:17).

• „Kde je ale beránek k zápalné oběti?“ (v. 7); Jan řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!“ (Jan 1:29).

• Izák, milovaný syn, byl poslušný otci, když byl ochoten stát se obětí (v. 9); Ježíš se modlil: „Otče můj, je-li to možné, ať mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá“ (Matouš 26:39).

• Vzkříšení – Izák (obrazně) a Ježíš ve skutečnosti: „Vírou Abraham ve své zkoušce obětoval Izáka. Ten, který přijal zaslíbení, obětoval svého jediného syna, o němž bylo řečeno: „Tvé símě bude povoláno v Izákovi.“ Počítal totiž s tím, že Bůh je schopen i křísit z mrtvých; a odtud ho také (obrazně řečeno) přijal.“ (Židům 11:17-19); Ježíš „byl pohřben a třetí den byl vzkříšen podle Písem“ (1. Korintským 15:4).



Návrat na českou Domovskou stránku



Proč nařídil Bůh Abrahamovi, aby obětoval Izáka?