Proč bych měl věřit v zmrtvychvstání Ježíše?




Otázka: Proč bych měl věřit v zmrtvychvstání Ježíše?

Odpověď:
Je docela dobře známým faktem, že Ježíš Kristus byl veřejně popraven ukřižováním, v Judei v 1. století nl, za vlády Pontského Piláta, na příkaz židovské velerady. Historické písemnosti (těchto autorů: Flavius Josephus, Cornelius Tacitus, Lucian Samosata, Maimonides a dokonce židovské velerady-Sanhedrin) potvrzují to, co viděli a zapsali křesťané o těchto důležitých událostech kolem smrti Ježíše Krista.

Pokud jde o Jeho vzkříšení, existuje několik řádků svědectví nahrávajících tomu, že se vzkříšení fakt stalo. Zesnulý právní genius a nadnárodní politik Sir Lionel Luckhoo (v Guinnessově knize rekordů zapsán se svými bezprecedentními 245 po sobě následujícími obhajobami vraždy: všechny byly na soudě úspěšné – klienti byli osvobozeni) stělesňoval křesťanský entusiasmus a sebejistotu v síle důkazů ohledně zmŕtvychvstání, když napsal: “Víc než 42 let jsem strávil jako advokát na soudě v různých částech světa a stále jsem aktivní. Měl jsem to štěstí mnohokrát zajistit úspěch v soudních jednáních a jednoznačně říkám, že důkaz zmrtvychvstání Ježíše Krista je tak ohromující, že nutí přijmout ho jako konečný důkaz, který nenechává žádné místo pro pochybnost”

Odpověď světské komunity na stejný důkaz je předvídatelně netečná – oni se totiž stále přidržují metodologického naturalismu. Pro ty neobeznámeny s termínem: metodologický naturalismus je lidská snaha vysvětlit všechno jedině a výlučně pomocí přirozených příčin. Jestli údajná historická událost je přirozeně nevysvětlitelná (např. zázračné vzkříšení), světští učenci s ní zacházeji s neuvěřitelným skepticismem, bez ohledu na důkazy, bez ohledu na oblíbenost nebo přesvědčivost.

Podle našeho názoru, taková zkostnatělá oddanost přirozenému vysvětlení - bez ohledu na důležité důkazy (o opaku) – nemůže být označena jako objektivní (ani jako adekvátní) průzkum důkazů. Souhlasíme s pánem Braunem (Dr. Wernher von Braun) a mnohými dalšími, kteří stále věří že prosazování nejakých známých filozofických trendů nad důkazy brání objektivitě. Anebo podle slov pana Brauna (Dr. von Braun), “Nechat se přinutit věřit v jediný závěr… to by porušilo objektivitu vědy jako také.”

Takže proskoumejme několik řad důkazů, které mluví za vzkříšení.

První důkaz Kristova vzkříšení
Pro začátek: máme prokazatelně důvěryhodné svědectví očitých svědků. Raní křesťanští obhájci citovaly stovky očitých svědků; někteří nich dokumentovali jejich vlastní údajnou zkušenost. Mnozí z těchto očitých svědků vědomě a rezolutně snášeli dlouhodobé mučení a smrt raději než by odstoupily od svých svědectví. Tento fakt potvrzuje jejich opravdovost, vylučujíc podvod z jejich stravy. Podle historických záznamů (Skutky 4:1-17; Pliniovy dopisy Trajánovi X, 96 atd.) většina křesťanů mohla skoncovat s utrpením jednoduše zapřením víry. Místo toho to vypadá že většina se rozhodla snášet utrpení a až po smrt prohlašovat Kristovo vzkříšení.

Připouštíme, že mučednictví ještě nedělá něco přesvědčivým. Ono ověřuje opravdovost věřícího (mocným způsobem demonstruje jeho upřímnost), ale nepotvrzuje víru. Raní křesťanskí mučedníci byli pozoruhodní tím, že věděli jestli věci, které vyznávají jsou pravda nebo ne. Oni buď viděli živého Ježíše Krista po jeho smrti nebo neviděli. Je to pozoruhodné. Jestli to vše byla lež, proč by to potom tak mnoho lidí zvěčnilo poskytujíc jejich svědectví? Proč by se oni všichni vědomě drželi neužitečné lži tváří tvář pronásledování, věznění, mučení a smrti?

Ačkoli sebevražední únosci letadel z 11-ého září 2001 bezpochyby věřili v to, co dělali (svědčí o tom jejich ochota zemřít za to), oni nemohli vědět a nevěděli zdali je to pravda. Uvěřili tradicím, které se předávaly z generace na generaci. Naproti tomu první křesťanští mučedníci byli první generace. Anebo viděli o com tvrdili že to viděli, anebo ne.

Mezi nejznámějšími z očitých svědků byli apostoli. Oni kolektivně podstoupili nepopíratelnou změnu potom, co se jim zjevil vzkříšený Kristus. Hned po Jeho ukřižování se schovávali ze strachu o život. Po vzkříšení vyšli do ulic směle prohlašujíc vzkříšení navzdory stále intenzivnějšímu pronásledování. Co zapříčinilo takovou náhlou a dramatickou změnu? S jistotou to nebyl finanční zisk. Apoštolové se vzdali všeho co měli aby zvěstovali vzkříšení, včetně svých životů.

Druhý důkaz Kristova vzkříšení
Druhá řada důkazů se týká proměny některých klíčových skeptiků, především Pavla a Jakoba. Pavel, na rozdíl od ostatních raních křesťanských mučeníků byl nejprve z vlastní vůle krutý pronásledovatel raní církve. Potom, co on opisuje jako setkání se vzkříšeným Kristem, Pavel se okamžitě a radikálně změnil z brutálního pronásledovatele církve na její nejplodnějšího a nesobeckého obránce. Jako mnoho raních křesťanů, Pavel trpěl chudobu, pronásledování, bití, věznění a popravu za jeho pevnou víru v Kristovo vzkříšení.

Jakob byl skeptický, ačkoli ne až tak zaujatý jako Pavel. Údajné neočekávané setkání se vzkříšeným Kristem ho proměnilo v nenapodobitelného věřícího, vůdce Jeruzalémské církve. Stále máme to, co učenci obecně uznávají jako jeden z jeho dopisů k rané církvi. Jako Pavel, i Jakob z vlastní vůle trpěl a zemřel za jeho svědectví – fakt, který osvědčuje upřímnost jeho víry (viz Knihu Skutků a “Josephus’ Antiquities of the Jews XX, ix,” – nepřeložený název v angličtině )

Třetí a čtvrtý důkaz o Kristově zmrtvýchvstání
Třetí a čtvrtá řada důkazů se týkají svědectví nepřátel o prázdném hrobě a faktu, že víra v zmrtvýchvstání byla v Jeruzalémě zakořeněná. Ježíš byl veřejně popraven a pohřben v Jeruzalémě. Bylo by nemožné aby se v Jeruzalémě zakořenila víra v Jeho vzkříšení kdyby Jeho tělo bylo stále v hrobě a Sanhedrin (židovská rada) by Ho mohla exhumovat, veřejně ukázat a tak odhalit podfuk. Místo toho Sanhedrin obvinil učedníky z krádeže těla - podle všeho se tím pokusil vysvětlit Jeho zmizení (a tudíž i prázdný hrob). Jak vysvětlujeme prázdný hrob? Tady jsou tři nejčastější vysvětlení:

Za prvé, tělo ukradli učedníci. Je li tomu tak, potom by oni (učedníci) vědeli že vzkříšení je podvod. Potom by nebyli tak ochotni trpět a umírat za to. (Viz první řadu důkazů týkající se prokazatelně upřímného svědectví očitých svědků.) Všichni, kteří o sobě říkali že jsou očitými svědky, by věděli, že ve skutečnoti vůbec Krista neviděli a tudíž lhali. S takovým počtem spiklenců by se jistě některý z nich přiznal – jestli ne ne kvůli sobě (aby skoncoval se svým utrpením), tak alespoň aby skoncoval s utrpením svých přátel a rodiny. První generace křesťanů byla velmi brutálně tyranizovaná, hlavně po požáru v Římě v roce 64 po Kristu (oheň, který prý nařídil Nero aby tak uvolnil místo pro rozšíření svého paláce – obvinil z toho křesťany v Římě ve snaze omluvit se). Jako líčí Římský historik Kornelius Tacitus v jeho “Annals of Imperial Rome” – uveřejněné jen generaci po požáru:

„Nero uvalil vinu a nejvybranější mučení na třídu nenáviděnou pro její ohavnosti, lidmi nazývanou „křesťané“. Kristus, podle kterého se tato skupina nazývá, trpěl nejvyšší trest za panování Tiberia v rukou jedného z našich prokurátorů – Pontského Piláta, a nejhorší na tom je pověra, která se rozšiřuje nejenom v Judei, jeji prvním ohnisku, ale dokonce v Římě, kde se soustřeďuje všechno odporné a ostudné z každé části země a stává se tady populární. A tak byli zatknuti nejprve ti, kteří přiznali vinu; poté, podle jejich informací, byl odsouzen obrovský zástup – ani ne tak ze zločinu podpálení města, jako kvůli nenávisti vůči lidstvu. Výsměch všeho druhu byl přidán k jejich smrti. Pokryti kůží šelem, byli na smrt roztrháni psy, anebo přibiti na kříž, anebo zahubení plameny a spálení sloužíc jako noční osvětlení, když pominulo denní světlo.“ (Annals, XV, 44)

Nero si dělal osvětlení svých zahradních party z kesťanů upalujíc je zaživa. S jistotou někdo přizná pravdu pod hrozbou takového takového hrozného trápení. Faktem však je, že nemáme historický záznam o tom že by raní křesťané popřeli víru aby skoncovali s trápením. Místo toho máme mnoho zpráv o zjevení po vzkříšení a stovky očitých svědků ochotných trpět a zemřít za to.

Jestli učedníci neukradli tělo, jakým jiným způsobem vysvětlíme prázdný hrob? Někteří naznačili, že Kristus simuloval svou smrt a později unikl z hrobu. To je už na první pohled absurdní. Podle svědectví očitých svědků byl Kristus bičován, mučen, rozsápán a bodán. Utrpěl poškození vnitřních orgánů, velkou strátu krvi, měl problémy s dýcháním a bodli ho kopím do srdce. Neexistuje žádný dobrý důvod se domnívat, že by Ježíš Kristus (nebo kdokoli) mohl přežít takové soužení, předstírat smrt, tři dny být v hrobě bez lékařské péče, jídla a vody, přemístit velký kámen uzavírající hrob, nepozorovaně uprchnout (bez toho, že by za sebou nechával krvavou stopu), přesvědčit stovky očitých svědků že byl vzkříšen a v dobrém zdraví, a potom bee stopy zmizet. Taková představa je směšná.

Pátý důkaz Kristova vzkříšení
A nakonec, pátý důkaz se týká zvláštnosti svědectví očitých svěkdů. Ve všech hlavních příbězích bylo prvenství a priorita připsaná ženám. To je zvláštní, protože v obou starověkých krajinách Židů i Římanů – v jejich kulturách se ženy vůbec nebrali vážně. Jejich svědectví bylo považováno za nepodstatné a na zamítnutí. Vzhledem k této skutečnosti je nanejvýš nepravděpodobné, že by pachatelé podvodu prvního století v Judei vybrali ženy za hlavní svědky. Kdyby všichni učedníci-muži prohlašující že viděli vzkříšeného Ježíše lhali a vzkříšení byl podvod, proč potom si vybrali ty nejšpatněji vnímány a nejnedůvěryhodnější svědky jací se dali sehnat?

Dr. William Lane Craig vysvětluje „Když pochopíte roli žen v židovské kultuře prvního století , je skutečně pozoruhodné, že hlavní hrdinové příběhu o prázdném hrobě (objevitelé prázdného hrobu) jsou v první řadě ženy. V prvním století byly v Palestině ženy na velmi nízké příčce společenského řebříčku. Staré rabínské pověsti říkají: ‘Raději dej slova Zákona ke spálení než ženě’ a ‘blahoslavený otec chlapců a běda otci děvčat.’ Svědectví žen bylo považováno za bezcenné – do také míry, že ženám nebylo dovoleno svědčit před židovským legitimním soudem. V takovémto světle je velmi zajímavé, že hlavní svědci prázdného hrobu byli právě ženy... Kterékoli pozdější legendární zmínky zobrazovali učedníky (muže) jak objevují hrob – například Petr nebo Jan. Fakt, že první svědci prázdného hrobu byli ženy, je nejvěrohodněji vysvětlen tím – či se vámto líbí nebo ne – že oni (ženy) byli objevitelky prázdného hrobu. Takže autoři evangelií věrně zaznamenaly co se stalo – dokonce i když to bylo trapné. To svědčí o historickosti této tradice; tato tradice má historickou hodnotu, není to jenom legenda.“ (Dr. William Lane Craig, citován panem “Lee Strobel”-em, The Case For Christ, Grand Rapids: Zondervan, 1998, p. 293)

Sumarizováno
Tyto důkazy: prokazatelná upřímnost pamětníků (a v případě apostolů jejich změna – přesvědčivá a nevysvětlitelná), obrat a prokazatelná opravdovost mučedníků - bývalých klíčových protivníků a skeptiků, fakt prázdného hrobu, svědectví odpůrců o prázdném hrobě, fakt že to všechno se událo v Jeruzalémě kde víra ve vzkříšení začala a rozbujela se, svědectví žen a význam takového svědectví v historickém kontextu; to vše silně svědčí o tom, že vzkříšení je součástí historie. Nabádáme naše čtenáře tyto důkazy pozorně zvážit. Co vám naznačují? My jsme nad tím uvažovali a rezolutně prohlašujeme to, co pan Sir Lionel’s:

“Důkazy o vzkříšení Ježíše Krista jsou tak ohromující, že nutí přijmout vzkříšení pod silou těch důkazů jako fakt, a to bez pochybností.”



Návrat na českou domovskou stránku



Proč bych měl věřit v zmrtvychvstání Ježíše?