Co říká Bible o křesťanských otcích?




Otázka: Co říká Bible o křesťanských otcích?

Odpověď:
Největší přikázání v Písmu je toto: „Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou“ (Deuteronomium 6:5). O několik veršů dříve, ve verši 2, čteme: „abys ty i tvůj syn a vnuk po všechny dny svého života ctili Hospodina, svého Boha, a zachovávali všechna jeho pravidla a přikázání, která ti udílím, abys byl dlouho živ.“ Ve verších následujících po Deuteronomiu 6:5 pak čteme: „Ať tato slova, která ti dnes svěřuji, zůstanou ve tvém srdci. Vštěpuj je svým synům a mluv o nich, ať sedíš doma nebo jdeš po cestě, ať uléháš anebo vstáváš“ (verše 6-7).

Historie Izraele nám ukazuje, že to byl právě otec, kdo měl dbát na předávání rad a pokynů svým dětem, a vést je podle Božích cest, a to pro jejich vlastní duchovní vývoj a zdraví. Otec, který se držel příkazů Písma, pak přesně tohle také dělal. Což nás přivádí k Přísloví 22:6, „Zasvěcuj dítě do jeho cesty – nesejde z ní, ani když zestárne.“ Slovo „zasvěcuj“ napovídá, že se zde jedná o první pokyny, které otec s matkou dítěti předávají, a tedy o jakési rané vzdělávání. Výchova je k tomu, aby dítěti vysvětlila zvyklosti a způsoby života, který před dítětem leží. Začít vzdělávání dítěte tímto způsobem je proto ohromně důležité.

Efezským 6:4 je souhrnem pokynů pro otce, a to jak v kladném, tak v záporném smyslu. „Vy, otcové, nedrážděte své děti, ale vychovávejte je v kázni a v Pánově učení.“ Záporná část tohoto verše je připomenutím toho, že otcové nemají v dětech vzbuzovat negativismus svou přísností, nespravedlností, nadržováním nebo přehnaným vymáháním autority. Tvrdé a nerozumné chování vůči dítěti v něm bude jenom přiživovat zlobu. Slovo „dráždit“ nebo provokovat znamená přesně to, co říká – dráždit, jít proti srsti. Toho dosáhneme, máme-li špatný postoj a špatné metody – přísnost, nerozumnost, krutost, nespravedlivé a nelítostné požadavky, zbytečná omezování a lpíme-li sobecky na diktátorské autoritě. Takové chování vydráždí vzpurnou reakci, otupí citový život dítěte, utlumí v něm touhu po svatosti a vyvolá v něm pocit, že se svým rodičům nemůže zavděčit. Moudrý rodič dělá vše pro to, aby poslušnosti dítěte dosáhl láskou a mírností.

Kladná část Efezským 6:4 je vyjádřena chápavým vedením – vzdělávat děti, vychovávat je, rozvíjet jejich chování ve všech aspektech života pomocí pokynů, instrukcí a napomínání v Pánu. To je celý proces vzdělávání a ukázňování. Slovo „napomínání“ znamená poukazovat dítěti na chyby (konstruktivně) a připomínat mu jeho povinnosti (zodpovědnosti).

Křesťanský otec je opravdovým nástrojem v Boží ruce. Celý proces vzdělávání a ukázňování musí být takový, jak jej nařizuje Bůh, a jak jej také sám vykonává, a to proto, aby na mysl, srdce a svědomí dítěte přímo a bezprostředně působila Boží autorita, a ne naše vlastní. Otec by se nikdy neměl stavět do role konečné autority, která sama rozhoduje o tom, co je správné a co se musí a nesmí. Cíle vzdělání dosáhneme nejlépe tak, že budeme za učitele a vládce uznávat Boha, a že budeme vše dělat jen z jeho pověření a na základě jeho autority.

Martin Luther řekl: „Vedle rákosky měj vždy připravené i jablko, a dej je dítěti, když se mu něco podaří.“ Ukázňování musíme provádět citlivě a ruku v ruce s ustavičným vedením, výchovou a modlitbou. Trestání, ukázňování a náprava Božím slovem, které nám poskytuje jak kárání, tak povzbuzování, je jádrem každého „napomínání“, tj. výchovy. Potřebné pokyny pocházejí od Pána, učíme se je ve škole křesťanských zkušeností a předáváme je potom jako rodiče – hlavně otec, ale pod jeho autoritou i matka. Křesťanskou kázeň potřebujeme k tomu, abychom dětem umožnili vyrůstat v Boží bázni, v respektu k rodičovským autoritám, se znalostí křesťanských standardů a hodnot, a se schopností sebeovládání.

„Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonale připraven“ (2 Timoteovi 3:16-17). První zodpovědnost otců je seznámit své děti s Písmem. Prostředky a metody, které otcové použijí, se zcela určitě budou značně lišit. Pokud ale půjdou otcové svým dětem věrně příkladem, uchovají si děti to, co se od otců o Bohu naučí, a to bez ohledu na to, co budou dělat nebo čím budou procházet, a budou tak dobře vybavené a připravené na život.



Návrat na českou domovskou stránku



Co říká Bible o křesťanských otcích?