Komu se máme modlit – Otci, Synovi aneb Duchu Svatému?




Otázka: Komu se máme modlit – Otci, Synovi aneb Duchu Svatému?

Odpověď:
Všechny naše modlitby by měli být adresované našemu trojjedinému Bohu – Otci, Synovi a Duchu Svatému. Bible učí, že se můžeme modlit k jednomu anebo všem třem, protože všichni tři jsou jedno. Otci se modlíme s Žalmistem „Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím“ (Žalm 5:2). Pánu Ježíši se modlíme jako Otci, protože oni jsou jedno. Modlitba k jednému z Božské Trojice je modlitba všem. Štěpán, když ho kamenovali, se modlil „ Pane Ježíši, přijmi ducha mého“ (Skutky 7:59). Také se máme modlit ve jeménu Ježíše. Pavel nabádal Efezští věřící vždycky „díky činíce ze všeho ve jménu Pána našeho Jezukrista Bohu a Otci“ (Efezským 5:20). Ježíš ujišťoval Jeho učedníky že cokoli prosí v Jeho jménu – to znamená v Jeho vůli – On dá (Jan 15:16; 16:23). Podobně je nám řečeno abychom se modlili Duchu Svatému a v Jeho moci. Duch nám pomáhá modlit se, dokonce i kdy nevíme jak a o co se máme modlit (Římanům 8:26; Jude 20). Možná nejlepší způsob pochopit roli Trojice v modlitbě je, že my se modlíme k Otce, skrze (anebo ve jménu) Syna a v moci Ducha Svatého. Všichni tři jsou aktivní účastníci v modlitbě věřícího.

Stejně tak je důležité komu se nemáme modlit. Některé nekřesťanské náboženství nabádají své stoupence modlit se k panteonu bohů, zemřelým příbuzným, svatým a duchům. Římokatolíci se učí modlit se Marii a různým svatým. Takové modlitby nejsou duchovní a veskutečnosti jsou urážkou našeho nebeského Otce. Abychom pochopili proč, potřebujeme se jenom podívat na podstatu modlitby. Modlitba má několik prvků, a pokud se podíváme na jenom dva z nich – prosba a díkůvzdání – můžeme vidět, že modlitba je ve své podstatě uctívání. Když vzdáváme Bohu chválu, uctíváme Ho pro Jeho vlastnosti a pro Jeho práci v našich životech. Když se díkůvzdáváme, oslavujeme Jeho dobrotu, shovívavost a milující laskavost k nám. Uctívání vzdává Bohu slávu, Jedinému kdo je hoden být oslavován. Problém s modlitbou ke komukoli jinému než Bohu je, že On nebude sdílet svou slávu. Ve skutečnosti modlit se ke komukoli anebo k čemukoli jinému než Bohu je modlářství. “Já jsem Hospodin, toť jest jméno mé, a slávy své jinému nedám, ani chvály své rytinám” (Izaiáš 42:8).

Jiné prvky modlitby jako pokání, přiznání a prosba jsou také formy uctívání. My se káme vědíc, že Bůh je odpouštějícím a milujícím Bohem a On se postaral o odpuštění v oběti Jeho Syna na kříži. My vyznáváme své hříchy protože víme, že “věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti” (1 Janova 1:9) a proto Ho uctíváme. Přicházíme k Němu s našimi prosbami a přímluvami, protože víme, že On nás miluje a slyší, a uctíváme Ho pro Jeho shovívavost a laskavost že je ochotný slyšet a odpovědět. Když všechno toto zvážíme, je lehké vidět že modlitba k někomu jinému než našemu Trojjedinému Bohu je nemyslitelná protože modlitba je forma uctívání, a uctívání je vyhrazeno Bohu a jedině Jemu. Ke komu se modlíme? Odpověď je: Bohu. Modlit se Bohu a jedině Bohu je daleko důležitější než to, kterému z Boží Trojice adresujem své modlitby.



Návrat na českou domovskou stránku



Komu se máme modlit – Otci, Synovi aneb Duchu Svatému?