Existoval opravdu Ježíš? Jsou nějaké historické důkazy o Ježíši Kristu?




Otázka: Existoval opravdu Ježíš? Jsou nějaké historické důkazy o Ježíši Kristu?

Odpověď:
Ve většině případů, kdy je tato otázka položena, ji tazatel pokládá „mimo rámec Bible“. My však neuznáváme myšlenku, že se Bible nedá považovat za zdroj důkazů svědčících o existenci Ježíše. Nový Zákon obsahuje stovky odkazů na Ježíše Krista. Někteří lidé datují sepsání evangelií až do druhého století našeho letopočtu, tedy do doby více než 100 let po Ježíšově smrti. I kdyby tomu tak skutečně bylo (s čímž silně nesouhlasíme), tak z pohledu starověkých důkazů jsou spisy, které byly sepsány do doby až 200 let od uplynutí dané události, považovány za velmi spolehlivé a průkazné. Drtivá většina učenců (jak křesťanů tak nevěřících) navíc uznává, že Pavlovy epištoly (nebo alespoň některé z nich) byly skutečně napsány Pavlem, zhruba v polovině prvního století n. l., tedy méně než 40 let od Ježíšovy smrti. V rámci průkaznosti starověkých manuskriptů je to mimořádně silný důkaz toho, že na počátku prvního století našeho letopočtu v Izraeli žil člověk jménem Ježíš.

Dále je nutné si uvědomit, že v roce 70 n. l. Římané napadli a zničili Jeruzalém, stejně jako většinu území Izraele, a vyvraždili jeho obyvatele. Celá města byla doslova do základů vypálena! Nemělo by nás proto překvapovat, že mnohé další důkazy o Ježíšově existenci byly zničeny. Mnoho dosud žijících očitých svědků bylo zabito. Uvedené skutečnosti byly velmi pravděpodobně příčinou omezeného počtu přeživších, kteří byli očitými svědky Ježíšova života.

Uvážíme-li dále, že Ježíšovo působení se z velké míry omezovalo na relativně nedůležitou, zapadlou oblast v cípu Římského impéria, existuje v necírkevních historických kruzích překvapivé množství informací o Ježíši. Mezi ty významnější historické důkazy o Ježíši patří následující:

Římský historik prvního století našeho letopočtu, Tacitus, který je považován za jednoho z nejpřesnějších historiků starověku, se zmiňuje o pověrčivých „křesťanech“ (nebo ‚kristovcích‘, pojmenovaných podle Krista, z latinského Christus), kteří trpěli pod Pilátem Pontským za vlády císaře Tiberia. Suetonius, hlavní důvěrník císaře Hadriána, napsal, že v prvním století žil člověk jménem Chrestus (nebo Christus = Kristus), Letopisy 15.44.

Nejslavnější židovský historik je Flavius Josefus. Ve svém díle Židovské starožitnosti poukazuje na Jakuba, „bratra Ježíše, který byl zván Kristus.“ V jednom kontroverzním verši (18:3) píše: „V tomto čase pak byl Ježíš, moudrý člověk, je-li vůbec dovoleno nazývat jej člověkem. Neboť vykonával mnoho překvapivých věcí… Byl to (ten) Kristus… ukázal se jim znovu živý třetího dne, jak jim předpověděli božští proroci, a deset tisíc dalších skvělých věcí o něm.“ Jiná verze překladu říká: „V této době byl moudrý člověk jménem Ježíš. Jeho jednání bylo dobré a byl znám jako ctnostný člověk. A mnoho lidí jak ze Židů, tak z jiných národů, se stalo jeho učedníky. Pilát jej odsoudil k smrti ukřižováním. Ale ti, kteří se stali jeho učedníky, se svého učednictví nezřekli. Podali zprávu o tom, že se jim tři dny po svém ukřižování ukázal, a že byl živý; podle toho byl snad Mesiášem, o jehož zázracích vyprávěli proroci.“

Julius Africanus cituje historika Thalla v rozpravě o temnotě, která nastala po Kristově ukřižování (Dochované spisy, 18).

Plinius Mladší v Listech 10:96 zaznamenal bohoslužbu raných křesťanů, včetně skutečnosti, že křesťané uctívali Ježíše jako Boha a žili velmi mravně. Rovněž se zmiňuje o hostinách lásky a Večeři Páně.

Babylonský Talmud (Sanhedrin 43a) dosvědčuje Ježíšovo ukřižování v předvečer svátku Přesnic, a zmiňuje se o obviněních, která byla vznesena proti Ježíši - z praktikování čarodějnictví a vybízení Židů k odpadlictví.

Lucián ze Samosaty byl řecký pisatel z druhého století, který se zmiňuje o tom, že Ježíš byl objektem uctívání křesťanů a o tom, že přinesl nové učení a byl za ně ukřižován. Uvádí, že Ježíšovo učení se týkalo bratrského společenství věřících, důležitosti obrácení a důležitosti zřeknutí se cizích božstev. Křesťané žili podle Ježíšových zákonů, věřili tomu, že jsou nesmrtelní a byli známí svým pohrdáním smrtí, ochotnou obětavostí a zříkáním se hmotných statků.

Mara Bar-Serapion potvrzuje, že o Ježíši se vědělo jako o moudrém a ctnostném muži, že byl mnohými považován za Izraelského krále, byl usmrcen Židy, a přežíval v učení svých následovníků.

Dále existují různé spisy gnostiků (Evangelium Pravdy, Janovy Apokryfy, Tomášovo Evangelium, Pojednání o vzkříšení atd.), které se všechny rovněž zmiňují o Ježíši.

Dá se skoro říct, že bychom dokázali zrekonstruovat evangelium z ryze mimokřesťanských zdrojů: Ježíš byl zván Kristus (Josefus), činil „zázraky“, přivedl Izrael do nového učení, a byl za ně o svátku Přesnic zabit (Babylonský Talmus) v Judské krajině (Tacitus), ale prohlašoval se za Boha a zvěstoval svůj návrat (Eliezar), čemuž jeho následovníci věřili a uctívali jej jako Boha (Plinius Mladší).

Můžeme tedy závěrem říct, že o existenci Ježíše Krista existuje veliké množství důkazů, a to jak ve světské, tak biblické historii. Možná vůbec největším důkazem toho, že Ježíš opravdu existoval, je ta skutečnost, že doslova tisíce křesťanů v prvním století, včetně dvanácti apoštolů, bylo ochotno dát své životy jako mučedníci pro Ježíše Krista. Lidé jsou ochotni zemřít za něco, o čem jsou přesvědčeni. Nikdo ale nezemře za něco, o čem ví, že je lež.



Návrat na českou domovskou stránku



Existoval opravdu Ježíš? Jsou nějaké historické důkazy o Ježíši Kristu?