Jaká je definice hříchu?




Otázka: Jaká je definice hříchu?

Odpověď:
Hřích se v Bibli popisuje jako přestupek proti Božímu zákonu (1 Jan 3:4) a vzpoura proti Bohu (Deuteronomium 9:7; Jozue 1:18). Hřích má počátek u Lucifera, což byl pravděpodobně nekrásnější a také nejmocnější z andělů. Nespokojen se svým postavením, zatoužil být výše než Bůh, což způsobilo jeho pád a znamenalo počátek hříchu (Izaiáš 14:12-15). Pod jménem Satan jej potom vidíme v zahradě Eden, kde uvedl hřích na lidstvo, když pokoušel Adama a Evu stejným svodem: „Budete jako Bůh.“ Třetí kapitola knihy Genesis popisuje vzpouru Adama a Evy proti Bohu a jeho přikázáním. Od té doby se hřích předává z generace na generaci a my všichni, jako Adamovi potomci, jsme jej rovněž zdědili. Římanům 5:12 nám říká, že skrze Adama vstoupil na svět hřích a tak přešla na všechny lidi i smrt, protože „odměnou za hřích je smrt“ (Římanům 6:23).

Skrze Adama tedy na lidstvo přešlo vrozené tíhnutí k hříchu a lidé se stali hříšnými už ze své podstaty. Když Adam zhřešil, jeho podstata se díky hříchu a vzpouře změnila a uvedla na něj smrt a zkázu, které potom dále přešly na všechny, kteří přišli po něm. Nejsme hříšníci kvůli hříchu, naopak – hřešíme, protože jsme hříšníci. Tato zkaženost, která nám byla předána, se nazývá dědičný hřích. Stejně jako máme určité dědičné fyzické vlastnosti po rodičích, máme dědičně po Adamovi hříšnou podstatu. Král David v Žalmu 51:7 naříká nad stavem padlé lidské podstaty: „Vždyť nesu vinu už od narození, hříšný jsem od svého početí.“

Dalším typem hříchu je „přičtený“ hřích. Řecké slovo, přeložené jako „přičtený“, znamená jak v právní, tak ve finanční mluvě „něco, co někomu patří a vloží – přičte – se na účet jiného.“ Než byl vydán Mojžíšův zákon, nebyl člověku přičítán hřích, přestože lidé byli díky dědičnému hříchu hříšníci. Po vydání zákona byly lidem připočítávány (Římanům 5:13) i hříchy, spáchané porušením tohoto Zákona. Už předtím, než byla lidem přičítána přestoupení proti Zákonu, vládla smrt, jako konečná odplata za hřích (Římanům 5:14). Všichni lidé od Adama po Mojžíše byli poddáni smrti ne kvůli prohřeškům proti Mojžíšovu zákonu (který ještě neměli), ale kvůli své vlastní hříšné přirozenosti. Po Mojžíši byli lidé poddáni smrti jak kvůli dědičnému hříchu po Adamovi, tak kvůli hříchu porušování Božích zákonů.

Bůh použil princip přičteného hříchu pro dobro lidstva, když hříchy věřících přičetl na vrub Ježíše Krista, který pak za tento hřích zaplatil – svou smrtí na kříži. Protože byly naše hříchy přičteny Ježíši, Bůh se k němu choval jako k hříšníkovi, ačkoliv jím nebyl, a nechal jej zemřít za hříchy celého světa (1 Jan 2:2). Je důležité, abychom pochopili, že hřích byl Ježíši přičten, nezdědil jej od Adama. Ježíš nesl trest za hřích, ale nikdy se nestal hříšníkem. Jeho čistá a dokonalá podstata nebyla hříchem nikdy dotčena. Dostalo se mu zacházení, jako by se provinil veškerými hříchy lidstva, přestože se neprovinil ani jediným. Na oplátku potom Bůh věřícím přičetl jeho (Ježíšovu) spravedlnost, úplně stejně, jako jemu připočítal naše hříchy (2 Korintským 5:21).

Třetím typem hříchu je osobní hřích, čili takový, který každý den páchají všichni lidé. Protože jsme od Adama zdědili hříšnou podstatu, pácháme osobní hříchy, což je vše, počínaje zdánlivě nevinnou nepravdou a konče vraždou. Ti, kdo nevěří v Ježíše Krista, pak musí zaplatit jak za své osobní hříchy, tak za dědičné a přičtené hříchy. Věřícím byl věčný trest za hřích – peklo a duchovní smrt – ale máme nyní také moc, abychom se hříchu vzepřeli. Nyní se můžeme rozhodnout, zda nějaký osobní hřích spácháme či ne, protože máme moc hříchu se vzepřít, a to skrze Ducha svatého, který v nás přebývá a posvěcuje nás a usvědčuje nás z hříchu, pokud jej spácháme (Římanům 8:9-11). Jakmile své hříchy vyznáme Bohu a požádáme o odpuštění, je nám hned navráceno společenství a jednota s Bohem. „Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti“ (1 Jan 1:9).

Jsme odsouzeni natřikrát, kvůli dědičnému hříchu, kvůli připočtenému hříchu a kvůli osobnímu hříchu. Jediným spravedlivým trestem za hřích je smrt (Římanům 6:23), a to nejen fyzická, ale i věčná (Zjevení 20:11-15). Bohudík byly ale všechny tyto hříchy ukřižovány na kříži spolu s Ježíšem a nyní, věříme-li v Ježíše Krista jako spasitele „v něm se nám skrze jeho krev dostalo vykoupení, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství jeho milosti“ (Efezským 1:7).



Návrat na českou domovskou stránku



Jaká je definice hříchu?