Co učí Bible o Trojici?




Otázka: Co učí Bible o Trojici?

Odpověď:
Nejtěžší věcí křesťanského učení o Trojici je, že není způsob jak jej adekvátně vyložit. Učení o Trojici je koncept, který není možno dokonale pochopit, nemluvě o vysvětlení. Bůh je nekonečně větší, než jsme my, neměli bychom tedy očekávat, že Jej budeme schopni dokonale pochopit. Bible učí, že Otec je Bůh, Ježíš je Bůh a Duch Svatý je Bůh. Bible taky učí, že je jenom jeden Bůh. I když dovedeme pochopit některé věci vztahů osob uvnitř Trojice, v konečném důsledku je to pro lidský rozum nepochopitelné. To však neznamená, že věc není pravdivá, nebo že by se nezakládala na biblickém učení.

Při studiu tohoto učení musíme mít na mysli, že slovo „Trojice“ v Písmu nenalezneme. Tento termín je užitý ve snaze popsat trojjediného Boha, totiž skutečnost, že jsou tři společně existující osoby, které jsou zároveň jediným Bohem. Připomínáme, že toto v žádném případě nesmí být vysvětlováno jako teorie tří Bohů. Trojice je jeden Bůh ve třech osobách. Není nic zlého na tom, používáme-li termín „Trojice“ i když toto slovo není v Bibli. Je kratší říct „Trojice“, než říkat „Tři pospolu existující věčné osoby jediného Boha“. Máte-li s tím problém, zvažte nasledujíví: slovo praotcem se taky v Bibli nepoužívá, i když víme, že Bible píše o několika praotcích. Abraham byl praotcem Jákobovým. Nenechte se tedy slovem „Trojice“ zmást. Nejdůležitější je, že samotný koncept VYJÁDŘENÝ slovem „Trojice“, se v Písmu nachází. Po tomto úvodu následuje diskuse o Trojici na základě biblických veršů.

1) Je jenom jeden Bůh: Deuteronomium 6:4; 1. Korintským 8:4; Galatským 3:20; 1.Timoteovi 2:5.

2) Trojice pozůstává ze třech osob: Genesis 1:1; 1:26; 3:22; 11:7; Izajáš 6:8; 48:16; 61:1; Matouš 3:16-17; Matouš 28:19; 2. Korintským 13:14. Pro Starozákonní pasáže je výhodné mít poznatky z hebrejštiny. V Genesis 1:1 je použitý plurál jména „Elohim“. V Genesis 1:26; 3:22; 11:7 a Izajáši 6:8 je použito zájmeno v množném čísle „nás“. Že se „Elohim“ a „nás“ vztahuje na více než dvě, je MIMO jakoukoliv pochybnost. My známe jenom dvě možnosti – jednotné nebo pomnožné číslo., tzv. duál. Duál je JENOM pro číslo dva. V hebrejštině se duál používá pro všechno, co existuje v párech jako oči, uši, ruce. Název „Elohim“ a zájmeno „nás“ jsou v množném čísle – určitě označují počet vyšší než dvě – a musí se vztahovat k počtu tři a více (Otec, Syn, Duch svatý).

V Izajáši 48:16 a 61:1 mluví Syn a vzpomíná Otce a Svatého Ducha. Porovnejte Izajáše 61:1 s Lukášem 4:14-19 a uvidíte, že mluví Syn. Matouš 3:16-17 popisuje událost Ježíšova křtu. Je možné vidět zde Boha Svatého Ducha, jak sestupuje na Boha Syna, zatímco Bůh Otec vyslovuje zaslíbení v Synu. Matouš 28:19 a 2. Korintským 13:14 jsou příklady tří rozdílných osob v Trojici.

3) Osoby Trojice jsou od sebe vzájemně odlišeny v různých pasážích: Ve Starém zákoně je „HOSPODIN“ odlišen od „Pána“ (Genesis 19:24; Ozeáš 1:4). „HOSPODIN“ má „Syna“ (Žalm 2:7, 12; Přísloví 30:2-4). Duch je odlišen od „HOSPODINA“ (Numeri 27:18) a od „Boha“ (Žalm 51::10-12). Bůh Syn je odlišen od Boha Otce (Žalm 45:6-7; Židům 1:8-9). V Novém zákoně v Janovi 14:16-17 Ježíš hovoří s Otcem, aby poslal Pomocníka, Svatého Ducha. Toto ukazuje, že Ježíš se nepovažoval za Otce nebo Svatého Ducha. Zvažte i ostatní místa v evangeliích, kde Ježíš hovoří s Otcem. Hovořil snad se sebou samotným? Ne. Hovořil s jinou osobou v Trojici – s Otcem.

4) Každá osoba ve Trojici je Bůh: Otec je Bůh: Jan 6:27; Římanům 1:7; 1. Petrův 1:2. Syn je Bůh: Jan 1:1, 14; Římanům 9:5; Koloským 2:9; Židům 1:8; 1. Janův 5:20. Svatý Duch je Bůh: Skutky 5:2-4; 1. Korintským 3:16 (Ten, kdo přebývá je Svatý Duch – Římanům 8:9; Jan 14:16:17; Skutky 2: 1-4).

5) Podřízenost v rámci Trojice: Písmo ukazuje, že Svatý Duch je podřízen Otci a Synu, Syn je podřízen Otci. Toto je vnitřní vztah a nepopírá božství žádné z osob Trojice. Je to jednoduše oblast, kterou naše omezená mysl nemůže pochopit, jelikož se jedná o nekonečného Boha. V souvislosti se Synem viz také: Lukáš 22:42; Jan 5:36; Jan 20:21; 1. Janův 4:14. V souvislosti se Svatým Duchem viz: Jan 14:16; 14:26; 15:26; 16:7 a zvláště Jan 16:13-14.

6) Úkoly jednotlivých osob v Trojici: Otec je prvotním zdrojem anebo prapříčinou: 1) vesmíru (1. Korintským 8:6; Zjevení 4:11); 2) božského zjevení (Zjevení 1:1); 3) spasení ( Jan 3:16-17); a 4) Ježíšova díla jako člověka (Jan 5:17; 14:10). Otec je původcem všech věcí.

Syn je prostředníkem, skrze kterého Otec vykonal následovné: 1) stvoření a udržování vesmíru (1. Korintským 8:6; Jan 1:3; Koloským 1:16-17); 2) božské zjevení (Jan 1:1; Matouš 11:27; Jan 16:12-15; Zjevení 1:1); a 3) spasení (2. Korintským 5:19; Matouš 1:21; Jan 4:42). Otec činí všechny tyto věci skrze Syna, který je prostředníkem Jeho díla.

Svatý Duch je prostředkem, kterým Otec činí následovné: 1) stvoření a udržování vesmíru (Genesis 1:2; Jób 26:13; Žalm 104:30); 2) božské zjevení (Jan 16:12-15; Efezským 3:5; 2. Petrův 1:21); 3) spasení (Jan 3:6; Titovi 3:5; 1. Petrův 1:2) a 4) Ježíšovo dílo (Izajáš 61:1; Skutky 10:38). Otec koná všechny tyto věci v moci Ducha.

Žádná z populárních ilustrací nemůže úplně vyobrazit Trojici. Vejce (nebo jablko) jsou nedostatečné příklady, protože skořepina, bílek, žloutek jsou jenom jeho součástí, nejsou vejcem samotným. Otec, Syn a Svatý Duch nejsou části Boha, každý z nich je Bůh. Ilustrace vody je o něco lepší, ovšem pořád adekvátně nepopisuje Trojici. Tekutina, pára i led jsou formy vody. Otec, Syn a Duch Svatý nejsou formy Boha, každý z nich je Bůh. Tyto ilustrace poskytují částečný obraz Trojice, nejsou ale Jejím dokonalým vyobrazením. Nekonečný Bůh nemůže být dostatečně ilustrován žádným konečným obrazem. Místo soustředění se na Trojici, zkusme se soustředit na Boží velikost a nekonečně vyšší podstatu než je ta naše. „Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?“ (Římanům 11:33-34).



Návrat na českou domovskou stránku



Co učí Bible o Trojici?